Fevruar

Fevruar ili ljuty je vtory měsec gregorianskogo kalendara, imajuči 28 dnjev v obyčnom, a 29 dnjev v prěstupnom (visokosnom) godu. V sěvernoj polsferě fevruar je tretji měsec meteorologičnoj zimy, v južnoj polsferě je tretji měsec meteorologičnogo lěta. Iz pričiny svojej dolgoty fevruar je jediny měsec, v ktorom v někojih godah nikogda ne nastupaje polnolun‌je.

«Fevruar» v časoslovu (knigě časin) Les Très Riches Heures du Duc de Berry «Velje bogate časiny hercoga Berrijskogo», početok 15. stolětja

Historija

Najdavnějši rimsky kalendar iměl samo deset měsecev, od marca do dekembra, ibo v očah rimjanov zima byla bezměsečny period. Suglasno slovesnosti ostale dva měsece byli dodane v času vladan‌ja vtorogo kralja Rima, Numy Pompilija (716–673 p.n.e.). Drugy iz njih byl imenovany februarius, po imeni etruskskogo boga podzemnogo carstva Februus, a takože po nazvě obreda očiščen‌ja Februa (15 fevruara), od lat.: februum «očiščen‌je». Zato že fevruar byl poslědnji měsec goda, on je kratši od ostalyh měsecev. Pozdněje januar stal prvy, a fevruar vtory měsec goda, ale tym ne menje fevruar ostal najkratši měsec.

Prvopočetno fevruar vsegda iměl 28 dnjev i byl jediny měsec s parnym čislom dnjev; rimjani věrili, že lihe čisla prinoset ščestje, a parne čisla neščestje. Jednakože v godu 45 p.n.e. Julij Cezar vvedl juliansky kalendar, osnovany na cikl treh obyčnyh godov i jednogo prěstupnogo goda, v ktorom fevruar iměl 29 dnjev zaměsto 28. Vo vtorom stolětju našej ery, v času vladan‌ja imperatora Kommoda, fevruar byl kratkotrajno prěimenovany na invictus, ale poslě jegovoj smrti stara nazva byla vračena.

Jedin raz v historiji byl 30 fevruara: v 1712 v Šveciji byl koristany 30 fevruara v svezi s drugym sposobom prěhoda s julianskogo na gregoriansky kalendar. V 1929 g. v Sovětskom sojuzu bylo prědloženo vveden‌je tako nazyvajemogo «sovětskogo revolucijnogo kalendara», v ktorom vsaky měsec iměl by 30 dnjev; taky kalendar istinno byl koristany v lětah 1930 i 1931, ale ne bylo v njih 30. fevruara.

Slovjanske nazvy fevruara

Latinska nazva fevruara prějela se v mnogyh sučasnyh indoevropejskyh jezykov, ale poněkoje slovjanske jezyky do dněšnjego dnja upotrěbjajut stare slovjanske nazvy měsecev: ukr.: лютий, rusin.: лютый, běl.: люты, pol.: luty (od strogoj («ljutoj») pogody v tom měsecu); češ.: únor; hrv.: veljača.

Kromě togo, poněkoje slovjanske jezyky imajut abo iměli arhaične formy: rus.: лютень; srb. i mak.: сечко, slovač.: malý sečeň (od crkovnoslov.: сѣчьнъ «fevruar»); sloven.: svečan; kaš.: gromicznik; gornoluž.: mały róžk; dolnoluž.: swěckowny.

V medžuslovjanskom prěporučaje se koristan‌je latinskyh nazv měsecev, ibo slovjanske nazvy često sut mnogoznačne ili nerazumlive:

• Starocrkovnoslovjanska nazva сѣчьнъ iměla značen‌je «fevruar», ale to samo slovo znači «januar» v russkom (сечень), ukrajinskom i rusinskom (січень), hrvatskom (siječanj) i bulgarskom (сечен).
• Od starovozhodnoslovjanskoj nazvy снежѣнь «januar» izvodet se bělorusska nazva снежань «dekembr» i arhaična makedonska nazva снежник «dekemr».

Poněkoji koristniki medžuslovjanskogo jezyka prědpočitajut ino razrěšen‌je, nazyvajuči fevruar prosto «drugym» ili «vtorym měsecem».