dótka

Old Czech

Etymology

Deverbal from dotknúti.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈdoːtka/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈdu̯otka/

Noun

dótka f

1. offend, insult

Declension

Declension of dótka (hard a-stem reducible)

	singular	dual	plural
nominative	dótka	dótcě	dótky
genitive	dótky	dótkú	dótek
dative	dótcě	dótkama	dótkám
accusative	dótku	dótcě	dótky
vocative	dótko	dótcě	dótky
locative	dótcě	dótkú	dótkách
instrumental	dótkú	dótkama	dótkami

This table shows the most common forms around the 13th century.

Descendants

• Czech: důtka

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916), “dótka”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění