amicus

latina

podstatné jméno

• rod mužský (maskulinum)
• 2. deklinace (o-kmeny)

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	amīcus	amīcī
genitiv	amīcī	amīcōrum
dativ	amīcō	amīcīs
akuzativ	amīcum	amīcōs
vokativ	amīce	amīcī
ablativ	amīcō	amīcīs

význam

1. přítel
2. druh

antonyma

1. inimicus
2. —

přídavné jméno

• 1. a 2. deklinace

skloňování

Číslo	singulár			plurál
Rod	mužský	ženský	střední	mužský	ženský	střední
nominativ	amīcus	amīca	amīcum	amīcī	amīcae	amīca
genitiv	amīcī	amīcae	amīcī	amīcōrum	amīcārum	amīcōrum
dativ	amīcō	amīcae	amīcō	amīcīs	amīcīs	amīcīs
akuzativ	amīcum	amīcam	amīcum	amīcōs	amīcās	amīca
vokativ	amīce	amīca	amīcum	amīcī	amīcae	amīca
ablativ	amīcō	amīcā	amīcō	amīcīs	amīcīs	amīcīs

význam

1. přátelský