Abstract

Medicejský dvorní filosof Galileo Galilei je považován za symbolického zakladatele vědecké metody oproštěné od vnějších vlivů, v níž rétorika, natož argumentační fauly, zdánlivě nemají své místo. Článek představuje pozadí vzniku a přijatých rétorických strategií málo zkoumaného spisu Il Saggiatore (Prubíř), jenž je zřejmě jedním z nejvýraznějších svědectví proti přetrvávajícímu černobílému obrazu Galilea jako nezávislého, výhradně racionálního vědce, jenž své myšlenky vyjadřuje jazykem matematiky a geometrie zproštěným emocí. Jak ale případ Prubíře zřetelně ukazuje, Galileo byl také dvořanem a literátem, jehož práce byla silně ovlivňována přísnými pravidly patronátu. V reakci na knihu Libra astronomia ac philosophica jezuity Orazia Grassiho, jenž Galilea verbálně atakoval pod maskou fiktivního studenta jménem Lotario Sarsi, byl medicejský matematik přinucen bránit sebe a své patrony všemi dostupnými prostředky. Il Saggiatore však sloužil i k propagaci nových zásad vědeckého bádání zastávaných členy Accademia dei Linei.