Abstract

Článek se zabývá rolí konceptu jistoty z hlediska lidského poznání. Přirozený jazyk mi slouží jako východisko při hledáním smyslu jistoty na půdě filosofie, kde mě zajímá vztah mezi jistotou, znalostí a pravdivostí. Článek je rovněž zamýšlen jako polemika s filosofickou skepsí na podkladě Moorova důkazu existence vnějšího světa.