ruina

čeština

výslovnost

• IPA: [rʊjna]

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	ruina	ruiny
genitiv	ruiny	ruin
dativ	ruině	ruinám
akuzativ	ruinu	ruiny
vokativ	ruino	ruiny
lokál	ruině	ruinách
instrumentál	ruinou	ruinami

význam

1. (knižně) zřícenina, rozvalina
   • Družina rozložila se po zbořených síních a výklencích ruiny, toliko náčelník zůstal schýlen nad plamenem ohniště.
2. (expresivně) zchátralý tvor, troska
   • Nebyla to ovšem ta strašná ruina, kterou v divadle Michodière vytvořila Marguerite Moréno, téměř tragická ošklivostí a chtivostí.

překlady

1. • němčina: Ruine
2. —

francouzština

výslovnost

• IPA: [ʁɥi.na]

sloveso

význam

1. passé simple 3. osoby jednotného čísla slovesa ruiner

latina

podstatné jméno

• rod ženský (femininum)
• 1. deklinace (ā-kmeny)

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	ruīna	ruīnae
genitiv	ruīnae	ruīnārum
dativ	ruīnae	ruīnīs
akuzativ	ruīnam	ruīnās
vokativ	ruīna	ruīnae
ablativ	ruīnā	ruīnīs

význam

1. hroucení, zhroucení, pád, zřícení
2. katastrofa, pohroma, kolaps
3. zřícenina, ruina
4. trosky

související

• ruĕre
• ruīnōsus