Virovitica
Virovitica (v cizích jazycích Wirowitiza, Viroviticza, Verewitiza, Verowitiza, Verowtiza, Verőcze, Verőce, česky Verovice[zdroj?]) je město v Chorvatsku, leží u hranice s Maďarskem, nedaleko řeky Drávy ve Slavonii. Území stejnojmenné opčiny však částečně zasahuje také do vlastního Chorvatska. Je centrem Viroviticko-podrávské župy.
| Virovitica | |
|---|---|
 | |
 Vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 45°50′ s. š., 17°23′ v. d. |
| Nadmořská výška | 122 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 |
| Stát |  Chorvatsko |
| Region | Slavonie |
| Župa | Viroviticko-podrávská |
  Virovitica | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 170,70 km²[1] |
| Počet obyvatel | 19 302 (2021)[2] |
| Hustota zalidnění | 113,1 obyv./km² |
| Etnické složení | Chorvati, Maďaři |
| Náboženské složení | římskokatolické |
| Správa | |
| Starosta | Ivica Kirin |
| Vznik | 1234 |
| Oficiální web | www |
| Adresa obecního úřadu | ulice Trg kralja Zvonimira 1 |
| Telefonní předvolba | 033 |
| PSČ | 33000 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Městem částečně protéká v západní části potok Odenica. Patronem města je svatý Roch,[3] jemuž je zasvěcen i hlavní kostel ve středu města.
Historie
editovatPrvní písemná zmínka o Virovitici pochází z roku 1234. Tehdy uherský král městu daroval první sadu práv.[3] V roce 1280 je zde také zmiňován františkánský klášter a v roce 1290 benediktinský klášter. V letech 1552 až 1684 byla součástí Osmanské říše, z administrativního hlediska náležela pod požežský sandžak. Ještě na konci 16. století učinila rakouská armáda několik neúspěšných pokusů město dobýt.
Dnešní chorvatský název se poprvé objevuje až v roce 1578 v chorvatské kronice záhřebského kanovníka Antuna Vramce.
Po odchodu Turků se sem vrátil řád františkánů který zde obnovil klášter. Při něm byla později rozvíjena první škola. V 17. století se zde usadil Jan Vlašimský, který tu založil první hudební školu. Dnes hudební škola nese jeho jméno.
Na mapách prvního vojenského (josefinského) mapování z konce 18. století se objevuje pod názvem Veroviticz. Malá obec byla soustředěna okolo opevnění s příkopem ve svém středu a k němu přiléhal ze severozápadní strany kostel. Tento stav potvrdilo i mapování druhé z poloviny 19. století, kdy bylo město uvedeno pod názvem Vierovitica/Veröce. Z původní pevnosti nechal šlechtický rod Pejačevićů vybudovat zámek. Po hospodářských těžkostech jej prodal rodině Schaumburg-Lippe.
V roce 1902 byla ve Virovitici zprovozněna nemocnice. Do první světové války mělo město statut regionálního centra, bylo sídlem Virovitické župy v rámci chorvatsko-slavonského království. Ještě před vypuknutím první světové války, v roce 1912, sem dostihla železnice. Později byla vybudována i trať na sever, do maďarského města Barcs. Zajištěno bylo i telegrafní spojení a veřejné osvětlení. Roku 1909 vznikl také čtenářský kroužek.
Po první světové válce zde bylo otevřeno reálné gymnázium. Roku 1921 získala Virovitica statut města. Díky železnici se oblast mezi Viroviticí a lokalitou Antunovac rozvíjela jako průmyslová oblast. Postaveny zde byly železniční vlečky a různé továrny.
Od roku 1953 zde působí městské muzeum.[4] Sídlí v zámku.
Během chorvatské války za nezávislost byly chorvatskými silami obsazeny místní kasárny a hraniční přechod s Maďarskem již v září 1991.
Kultura a kulturní památky
editovat
V centru města se nachází městská knihovna a také městské divadlo. Působí zde rovněž i státní archiv, který tu má vlastní pobočku.
Hlavní památkou města je zámek Pejačevićů, dokončený roku 1804. Vznikl na místě původního opevnění a představuje neformální střed města. Obklopuje jej zámecký park po všech stranách.
Další významnou památkou je kostel svatého Rocha, rovněž v centru města. Postaven byl ve stylu barokní architektury.[5]
Ekonomika
editovatMěsto má průmyslovou zónu umístěnou poblíž nádraží. Nacházel se zde také cukrovar.[6] Již od poloviny 19. století se zde nachází také závod na výrobu tabákových výrobků.[7]
Doprava
editovatMěstem prochází západo-východním směrem železniční trať Varaždín–Dalj, která spojuje severní části Slavonie se zbytkem Chorvatska. Železniční stanice je umístěna v jihovýchodní části Virovitice. Blíže centru potom stojí nádraží Virovitica-Grad (zastávka Město).
V obdobném směru jsou městem vedeny i silniční tahy. Z Virovitice také vede silnice č. D5 do maďarského města Barcs.
Školství
editovatVe Virovitici stojí gymnázium, které nese název po Petru Preradovićovi. Je umístěno v centru města. Zřízeno bylo již v roce 1908, budova byla dokončena roku 1914 ale s výukou se začalo až po válce. Dále se tam nachází také Klasické katolické gymnázium.
Sport
editovatOblíbeným sportem je házená. Působí zde rovněž i fotbalový tým s názvem NK Borac. Má vlastní fotbalové hřiště na severozápadním okraji Virovitice.
Osobnosti
editovat- Ferenc Nagy (1852-1928), právník a politik
- Mirko Danijel Bogdanić (1762-1802), chorvatský vědec
- Aleksandra Grdić (1979), Miss Chorvatsko 2003
- Goran Jagar (1984), veslař
- Vedran Mataija (1988), hráč házené
- Edita Schubert, chorvatská umělkyně období modernismu
- Toman Gorický (1893-1916), čs. legionář ve Francii[8]
Partnerská města
editovat
Barcs, Maďarsko, 1996
Vyškov, Česko, 2001- Pakrac, Chorvatsko, 2006
- Poreč, Chorvatsko, 2007
Jajce, Bosna a Hercegovina, 2012
Reference
editovat- ↑ Register of spatial units of the State Geodetic Administration of the Republic of Croatia. Dostupné online.
- ↑ Popis stanovništva, kućanstava i stanova 2021. – stanovništvo prema starosti i spolu po naseljima. Chorvatský statistický úřad. 22. září 2022. Dostupné online.
- 1 2 Grad Virovitica slavi 789. rođendan: Evo što je pisalo u Kolomanovoj ispravi kojom je stanovnicima darovao prava i povlastice. ICV [online]. [cit. 2023-08-18f]. Dostupné online. (chorvatština)
- ↑ Velikom izložbom u rujnu Gradski muzej Virovitica proslavit će svoj 70. rođendan. ICV [online]. [cit. 2023-08-18]. Dostupné online. (chorvatština)
- ↑ Crkva sv. Roka u Virovitici: Sa svojih devet oltara najuspješnije je ostvarenje baroka u sjeverozapadnoj Hrvatskoj. Glas Slavonije [online]. [cit. 2023-08-18]. Dostupné online. (chorvatština)
- ↑ Gasi se proizvodnja šećera u Virovitici; u šećerani Viro ostalo 60 zaposlenih. tportal [online]. [cit. 2023-08-18]. Dostupné online. (chorvatština)
- ↑ Hrvatski duhani s građanima Virovitice proslavili 60 godina uspješnog rada. ICV [online]. [cit. 2023-08-18]. Dostupné online. (chorvatština)
- ↑ BOHÁČ, Jaroslav. Kronika Československé legie ve Francii: Rota Nazdar 1914-1916.. Praha: Naše záloha, O. Vaněk, 1938. Dostupné online. S. 444.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Virovitica na Wikimedia Commons
- Město Virovitica
- Virovitica NET
- Virovitica Online Archivováno 11. 9. 2018 na Wayback Machine.
