Skole
Skole (ukrajinsky Сколе) je ukrajinské město s asi 6500 obyvateli. Leží na břehu řeky Opir ve Lvovské oblasti ve Stryjském rajónu. Nachází se na severním úpatí Karpat. Je jedním z historických center Bojkovštiny, zařazeným na Seznam historických sídel Ukrajiny. Městem prochází strategické celostátní a evropské dopravní komunikace: evropská silnice E50 a evropská silnice E47 (Mukačevo-Lvov), železnice Kyjev-Čop a jižní větev ropovodu Družba.
| Skole | |
|---|---|
 | |
 Znak  Vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 49°2′16″ s. š., 23°30′50″ v. d. |
| Nadmořská výška | 436 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+02:00 (standardní čas) |
| Stát |  Ukrajina |
| Oblast | Lvovská |
| Rajón | Stryjský |
  Skole | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 45,90 km² |
| Počet obyvatel | 6 054 (2022)[1] |
| Hustota zalidnění | 131,9 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | skole-rada |
| Telefonní předvolba | 3251 |
| PSČ | 82602 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Skolská městská územní hromada (ukrajinsky Сколівська міська територіальна громада) je územní hromada s administrativním centrem ve Skole. Má rozlohu 581,3 km2 a v roce 2026 v ní žilo 20 262 obyvatel. V této hromadě je město Skole a tato sídla:[2][3]
- městys Verchně Syňovydne (Верхнє Синьовидне),
- vesnice Dubyna (Дубина), Hrebeniv (Гребенів), Jamelnycja (Ямельниця), Kamjanka (Кам’янка), Korčyn (Корчин), Korostiv (Коростів), Krušelnycja (Крушельниця), Mežybrody (Межиброди), Nyžně Syňovydne (Нижнє Синьовидне), Pidhorodci (Підгородці), Pobuk (Побук), Sopit (Сопіт), Truchaniv (Труханів), Tyšivnycja (Тишівниця), Uryč (Урич).
Historie
editovatPrvní písemná zmínka o Skole pochází z roku 1397. Město bylo součástí Haliče, jedné z korunních zemí habsburského soustátí (později Rakouského císařství a Rakouska-Uherska). O hospodářský rozvoj města se ve druhé polovině 19. století zasloužila rodina Grödelů, později povýšená do šlechtického stavu, která v roce 1886 zdejší panství o rozloze 34 500 hektarů koupila od hrabat Kinských.[4]
V roce 1887 získalo Skole železniční spojení, je přes něj vedena železniční trať Lvov – Stryj – Čop. V roce 1880 zde žilo 2047 obyvatel (převážně Poláků, Rusínů a Němců). 30. března 1888 velké části města (100 domů z celkových 300) vyhořely. V roce 1913 mělo město již 8 700 obyvatel, z toho 3 200 Židů, 2 700 Poláků, 2 500 Rusínů a 400 Němců.
Po zániku Rakouska-Uherska v roce 1918 připadlo Skole Polsku.
Od září 1939 do června 1941 bylo Skole pod sovětskou okupací. Během této doby NKVD deportovala na Sibiř 200 Poláků, většinou úředníků a policistů, spolu s jejich rodinami. V letech 1941 až 1944 bylo město pod německou okupací. V letech 1941 až 1944 se v paláci Grödl nacházela maďarská vojenská nemocnice. Díky spolupráci s Maďarskem mohla polská sebeobrana a Armáda domova získat zbraně a střelivo. V letech 1941 až 1943 ve městě existovalo židovské ghetto. Němci s pomocí ukrajinské pomocné policie zde vyhladili nebo poslali do vyhlazovacích táborů přibližně 3 000 Židů. V letech 1943–1944 ukrajinští nacionalisté z OUN-UPA zavraždili na okraji města nebo na příjezdových cestách 31 Poláků.[5]
Na konci války bylo Skole včleněno do Ukrajinské sovětské socialistické republiky a s rozpadem Sovětského svazu se v roce 1991 stalo součástí samostatné Ukrajiny.
Osobnosti
editovat- Stanisław Głąbiński (1862–1941), polský ekonom a politik
Reference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Сколе na ukrajinské Wikipedii, Skole na německé Wikipedii, Skole na polské Wikipedii a Сколівська міська територіальна громада na ukrajinské Wikipedii.
- ↑ Ukrajinská státní statistická služba: Чисельність наявного населення України на 1 січня 2022 року. Kyjev. Dostupné online.
- ↑ Сколівська міська громада - Львівська область,. gromada.info [online]. [cit. 2026-01-05]. Dostupné online.
- ↑ Децентралізація в Україні. decentralization.ua [online]. [cit. 2026-01-05]. Dostupné online.
- ↑ NUŻNYJ, Aleksandr. O gospodarce leśnej i nie tylko. Przyczynek do historii Skola i Tucholszczyzny. [s.l.]: [s.n.], 1999. S. 27–33.
- ↑ SIEKIERKA, Szczepan; SIEKIERKA, Szczepan; RÓŻAŃSKI, Eugeniusz. Ludobójstwo dokonane przez nacjonalistów ukraińskich na Polakach w województwie stanisławowskim 1939-1946. 1. vyd. Wrocław: "Atla 2" : Stowarzyszenie Upamiętnienia Ofiar Zbrodni Ukraińskich Nacjonalistów we Wrocławiu, 2008. 879 s. ISBN 978-83-85865-13-1, ISBN 978-83-60732-10-6. S. 579–580.
