Polybolos

Polybolos (název v řečtině znamená „vícevrhač“) byla starověká řecká opakovací balista, údajně vynalezená Dionysiem Alexandrijským (řeckým inženýrem z 3. století př. n. l. v rhodském arzenálu), která byla používána ve starověku. Polybolos nebyl kuší, protože používal torzní mechanismus, čerpající svou sílu ze zkroucených svazků šlach. Starší a podobné oxybely však používaly napínací mechanismus kuše, než byl opuštěn ve prospěch torzního.

Arzenál starověkého mechanického dělostřelectva v Saalburgu v Německu; vlevo: rekonstrukce polybolu od německého inženýra Erwina Schramma (1856–1935)

Moderní rekonstrukce opakujícího se katapultu „polybolos“ Dionysia Alexandrijského v Muzeu starořecké technologie Kotsanas v Aténách v Řecku.

Filón Byzantský (asi 280 př. n. l. – asi 220 př. n. l.) se setkal se zbraní podobnou polybolu a popsal ji. Byl to katapult, který mohl střílet znovu a znovu bez nutnosti ručního přebíjení. Filón zanechal podrobný popis ozubených kol, která poháněla jeho řetězový pohon (nejstarší známé použití takového mechanismu), a která vkládala jednu šipku za druhou do štěrbiny závěru.

Design

Polybolos se od běžné balisty lišil dřevěným zásobníkem, který pojal několik desítek šípů a byl umístěn nad mensou (kolébkou, která drží šíp před výstřelem). Mechanismus je unikátní v tom, že je poháněn plochým řetězem připojeným k rumpálu. Samotná mensa byla posuvná deska (podobná té na gastrafetech) obsahující západky sloužící k natahování tětivy a byla připevněna k článku řetězu. Při nabíjení nového šípu a natahování tětivy otáčí rumpál obsluhou stojící na levé straně zbraně proti směru hodinových ručiček; to pohání mensu dopředu směrem k tětivě luku. Úplně vpředu kovový výstupek spouští západkové čelisti, které zachytí tětivu.

Jakmile je tětiva pevně napnuta spoušťovým mechanismem, rumpál se otáčí ve směru hodinových ručiček; mensa se zatáhne dozadu a s ní se natáhne tětiva luku. Současně se kulatá dřevěná tyč ve spodní části zásobníku otáčí pomocí spirálové drážky, kterou pohání nýt připevněný k posuvné mense, a z vyřezávaného zářezu v otočné tyči se vystřelí jeden šíp. S nataženou tětivou a nabitým šípem na mense je polybolos připraven k výstřelu. Jakmile se rumpál otočí dále dozadu na úplně zadní konec, čelisti na mense se setkají s dalším výstupkem, podobným tomu, který zatlačil čelisti k zachycení tětivy. Tím se čelisti uvolní z tětivy a automaticky se vystřelí nabitý šíp. Po výstřelu šípu se proces opakuje. Toto opakování dalo zbrani název, v řečtině πολυβόλος, „vrhající mnoho střel“, z πολύς (polys), "několik, mnoho" a -βόλος (-bolos) "vrhač", který je z βάλλω (ballo), „házet, vrhat“, doslova tedy víceúčelový vrhač.

Stopy po použití

Série stop po starověkých zásazích na hradbách Pompejí, podobných těm, které zanechaly moderní kulomety, byla připsána polybolu ovládanému vojsky římského velitele Lucia Cornelia Sully, který město obléhal v roce 89 př. n. l.

Populární kultura

V roce 2010 byla jedna z epizod pořadu Bořiči mýtů věnována stavbě a testování repliky a dospěli k závěru, že existence této historické zbraně je pravděpodobná. Stroj, který Bořiči mýtů postavili, však byl náchylný k poruchám, které musely být opakovaně opravovány.

Odkazy

Literatura

• Duncan B. Campbell a Brian Delf, Řecké a římské dělostřelectvo 399 př. n. l. – 363 n. l., série New Vanguard 89, Osprey Publishing Ltd., Oxford 2003. ISBN 1 84176 634 8
• Joseph Needham, Věda a civilizace v Číně : Svazek 5, Chemie a chemická technologie; Část 6, Vojenská technologie: Střely a obléhání, Cambridge University Press, Cambridge 1995. ISBN 978-0521327275, 052132727X

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Polybolos na anglické Wikipedii.

Související články

• Gastrafeti
• Opakovací kuše
• Rychlopalná kuše
• Řetězová pistole
• Panjagan

Externí odkazy

• Opakující se katapult Dionysia
• Rekonstruovaný Polybolos v akci. (YouTube)