Nils Edén
Nils Edén (25. srpna 1871 Piteå – 16. června 1945 Stockholm) byl švédský politik. Od 19. října 1917 do 10. března 1920 byl premiérem Švédska. Jeho vláda je považována za první skutečně parlamentní vládu ve švédské historii.[2] Byl představitelem Liberální koaliční strany (Liberala samlingspartiet), již v letech 1918–1923 vedl, a zároveň byl členem její součásti Národní svobodomyslné asociace (Frisinnade Landsföreningen), kterou vedl v letech 1918–1924. Mezi liberály patřil k pravicovému křídlu, odmítal například plnou sekularizaci státu a prohibici. Kvůli této otázce nakonec také vstoupil do nové Švédské liberální strany (Sveriges Liberala Parti). V letech 1920 až 1938 byl hejtmanem Stockholmského kraje.
| Nils Edén | |
|---|---|
 | |
| Narození | 25. srpna 1871 Piteå |
| Úmrtí | 16. června 1945 (ve věku 73 let) Engelbrekt |
| Příčina úmrtí | popálenina, rakovina prostaty a plazmatická urémie |
| Místo pohřbení | Djursholmský hřbitov |
| Alma mater | Uppsalská univerzita (od 1889) |
| Povolání | historik, vysokoškolský učitel a politik |
| Zaměstnavatel | Uppsalská univerzita (1900–1920) |
| Politické strany | Liberální koaliční strana (1909–1923) Liberální strana říěského sněmu (1924) |
| Rodiče | Per Olof Edén[1] |
| Funkce | člen Druhé komory (1909–1911) profesor (1909–1920) člen Druhé komory (1912–1921) premiér Švédska (1917–1920) předseda politické strany (Liberální koaliční strana; 1918–1923) … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatVystudoval historii na Uppsalské univerzitě, kde byl žákem Haralda Hjärneho.[3] Roku 1899 získal doktorát, a posléze zde tento obor i učil. V roce 1903 se stal mimořádným profesorem, roku 1909 profesorem. Působil na univerzitě až do roku 1920. Jako historik se specializoval na švédské 16. a 17. století. K historické práci se vrátil v závěru života.
Premiér
editovatRoku 1917 liberálové značně uspěli ve volbách, král však přesto chtěl jmenovat premiérem konzervativce. Soustředěný tlak parlamentu mu to znemožnil a král byl nucen premiérský post svěřit Edénovi, který pak vytvořil koaliční vládu se sociálními demokraty. Edénova vláda si okamžitě přivlastnila většinu králových výkonných pravomocí. Ministři se stali politicky i právně odpovědní Riksdagu. To znamenalo definitivní zavedení parlamentní vlády ve Švédsku, ačkoli formálně byla kodifikována až v roce 1974. Edénova vláda nakonec také získala parlamentní většinu pro ústavní dodatek o všeobecném volebním právu a volebním právu žen. Konzervativnější členové parlamentu v této věci ustoupili kvůli strachu z poválečného revolučního výbuchu. Během války Edén zlepšil švédské vztahy s Dohodou.[4] Po válce přivedl Švédsko do Společnosti národů.
Reference
editovat- ↑ Anders Norberg, Andreas Tjerneld, Björn Asker: Tvåkammar-riksdagen 1867-1970. Almqvist & Wiksell. 1985. Dostupné online. [cit. 2022-01-16].
- ↑ Nils Edén. Encyclopedia Britannica. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-07-18. (anglicky)
- ↑ Nils Edén. Danmarks Nationalleksikon [online]. 2025-03-03 [cit. 2026-01-13]. Dostupné online. (dánsky)
- ↑ ÅSELIUS, Gunnar. Foreign Policy (Sweden). International Encyclopedia of the First World War [online]. [cit. 2026-01-13]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Nils Edén na Wikimedia Commons
