Mendozové
Mendozové (španělsky Casa de Mendoza) byli španělský šlechtický rod, pocházející z města Mendoza (baskicky "studená hora") v dnešní provincii Álava (Baskicko). Mendozové vstoupili do služeb Kastilského království za vlády Alfonsa XI. (1312–1350). Linie Hurtadů z Mendozy (španělsky Hurtado de Mendoza), pánů a markýzů z Cañete, spřízněná s rodem Manriqueů z Lary (španělsky Manrique de Lara), vstoupila i do dějin českých zemí.[1]
| Mendozové | |
|---|---|
 | |
| Země |  Kastilské království Kastilská koruna země Koruny české |
| Tituly | grandi, vévodové, markýzové, hrabata, páni |
| Větve rodu | de Mendoza y de la Vega, Hurtado de Mendoza, Manrique de Lara y Mendoza |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Původ rodu
editovat
Obec Mendoza nedaleko města Vitoria, hlavního města provincie Álavy, je kolébkou jednoho z nejslavnějších a nejplodnějších rodů ve španělské historii. Počátky tohoto rodu sahají k Íñigovi Lópezovi, ve druhé polovině 11. století pánovi Biskajska, jehož vnuk Lope Sánchez (+ před 1121) byl prvním pánem Llodia a pánem Álavy. Jeho vnuk Lope Íñiguez byl první, kdo používal predikát de Mendoza. Jeho syn Íñigo López de Mendoza byl tím, kdo na začátku 13. století postavil mendozskou věž. Zúčastnil se bitvy u Las Navas de Tolosa (16. července 1212) a za to, že přispěl k prolomení řetězové bariéry, která střežila stan Almohada Muhammada An-Násira Miramamolína (1199–1213), byl po obvodu štítu rodového erbu kosmého břevna přidán řetěz.
Významní členové
editovatRod se velmi rozvětvil a spříznil s mnoha předními aristokratickými rodinami. Jednotliví členové (linie) získávali od panovníků vysoké tituly a v raném novověku zastávali klíčové vojenské hodnosti (též kastilského námořního admirála) a funkce ve správě španělských zemí. Např. Diego Hurtado de Mendoza y Lemos, hrabě z Mélita (+1536), byl místokrálem ve Valencii, v jižní Itálii pak Íñigo López de Mendoza, místokrálem Neapole (v letech 1575–1579), v amerických koloniích místokrálem Antonio de Mendoza y Pacheco (+1552). V rámci římskokatolické církve v pozici primase Španělska, arcibiskup z Toleda, Pedro Gonzáles kardinál de Mendoza (1428–1495), samozřejmě také v diplomatických službách, např. Lope Hurtado de Mendoza (1499–1558), velvyslanec Karla V.
_-_Casa-torre_de_los_Hurtado_de_Mendoza_3.jpg)
S českými zeměmi úzce souvisí vlivná osobnost manželky nejvyššího českého kancléře Vratislava II. z Pernštejna (1530–1582) Marie Manrique de Lara y Mendoza (1538-1608), její bratr Juan Manrique (1536–1594), vídeňský dvořan, majitel panství Přerov a otec Marie mladší (asi 1570–1636), sestřenice a manželky císařského generála Jana V. z Pernštejna (1561–1597). Rodiči Marie starší (+1608) a jejího bratra Juana (+1594) byli Garcia Manrique de Lara y Mendoza (+1565), guvernér vévodství Parma a Isabela de Briceño (+1567), známá svými kontakty se severoitalskými protestanty, a proto sledovaná římskou inkvizicí. Bratr zmíněného Garcii Manrique de Mendoza (+1565) Diego Hurtado de Mendoza (+1542), místokrál Navary, se stal roku 1530 prvním markýzem z Cañete rozhodnutím římského císaře a španělského krále Karla V. Byli to vnuci Ines Manrique de Lara (z rodu kastilské královské krve) a Juana Hurtado de Mendoza, pána z Cañete (+1490). Proto bylo, jak je ve Španělsku obvyklé, užíváno spojených erbů i příjmení a predikátů rodů Hurtado de Mendoza a Manrique de Lara ve formě Manrique de Mendoza anebo Manrique de Lara y Mendoza.
Erb
editovat.png)
Původním erbem v raném středověku (době počátků heraldiky ve 12. století) byl zelený štít s červeným kosmým břevnem, nepřekvapivě tehdy porušující primárně ustanovenou heraldickou zásadu o tinkturách čili nekladení "kovu na kov a barvy na barvu". Posléze bylo proto červené břevno v zeleném poli zlatě lemováno a po obvodu štítu přibyl zlatý řetěz, jako památka na zásluhu v bitvě u Las Navas de Tolosa roku 1212, tzv. polepšení erbu.
V pozdním středověku byl tento rodový erb břevna s řetězem Mendozů diagonálně (čili kosmo a šikmo, jak je ve španělsku typické) čtvrcen se stříbrnými topolovými listy v červených polích, jako linie Hurtado, coby odkaz na pověst o tajné milostné aféře infantky Doñy Urracy, dcery krále Alfonsa VI. Kastilského, a narození dítěte jménem Hurtado, legendárního předka Mendozů. Fakticky odkazuje spíše na příbuznost s baskickým rodem de Guavara, jehož erbem bylo pět stříbrných topolových listů v červeném štítě.
Jiná významná linie rodu de Mendoza y de la Vega, vévodů z Infantada, čtvrtila původní znak kosmého břevna se znakem rodu de la Vega (zlatým štítem s latinskou modlitbou Zdrávas Maria, v heraldice vzácným příkladem užití textu ve významu štítové figury).
Erb vévodů z Infantada, rodové linie de Menodza, čtvrtící znaky Mendozů (břevno) a Vegů (modlitbu) s řádem Zlatého rouna.
Erb spřízněného rodu de la Vega.
Erb spřízněného rodu Manrique de Lara.
_Duc_de_Najera.svg)
V raném novověku (16. století) pak byl užíván alianční rodový erb spojující znaky Hurtado de Mendoza (břevno, řetěz, listy) a Manrique de Lara (kotlíky s hady, kastilské hrady a leonští lvi). Takto jej známe i z mnoha dochovaných architektonických památek a na předmětech v českých zemích.
Pohár z hradu Buchlova s aliančním erbem rodů Hurtado de Mendoza a Manrique de Lara. Pernštejnský erb je na druhé straně sklenice.
Na zámku v Litomyšli alianční erb Pernštejnů se čtvrceným znakem Hurtadů z Mendozy a Manriqueů z Lary.
Renesanční portál prostějovského zámku s erby Vratislava z Pernštejna s řádem Zlatého rouna a jeho manželky Marie Manrique de Lara y Mendoza s heraldickým vývodem do čtyř předků (Hurtado de Mendoza, de Silva, de Ribera, Manrique de Lara).
.png)
_a_Marie_Manrique_de_Lara_y_Mendoza_(+1608)_na_zámku_v_Litomyšli.png)
.jpg)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ CHUDOBA, Bohdan. Španělé na Bílé hoře : tři kapitoly z evropských politických dějin. Praha: Vyšehrad, 1945. 284 s.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Casa de Mendoza na španělské Wikipedii.
Literatura
editovat- VOREL, Petr. Páni z Pernštejna : vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Praha: Rybka Publishers, 1999. 318 s. ISBN 80-86182-24-X.
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola z Pernštejna, s. 112–114.
- MAREK, Pavel. Pernštejnské ženy. Marie Manrique de Lara a její dcery ve službách habsburské dynastie. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018. 500 s. ISBN 978-80-7422-641-0.
- NADEROVÁ, Helena. Los Mendoza y el Renacimiento Español. Guadalajara: Diputación Provincial, 1985. 500 s. ISBN 84-505-3156-X.
