Love hotel
Love hotel nebo hotel lásky[1] (japonsky ラブホテル, rabu hoteru) je typ hodinového hotelu jehož hlavním účelem je poskytnout hostům soukromí pro sexuální aktivity. Vyznačují se bezkontaktním provozem, zaručujícím hostům anonymitu a diskrétnost. Název pochází od „Hotel Love“ v Ósace v Japonsku. I když love hotely existují po celém světě, termín „love hotel“ se často používá konkrétně pro ty, které se nacházejí v Japonsku.
Charakteristika
editovatLove hotely lze obvykle je lze poznat podle symbolů, jako jsou srdíčka, a nabídky pokojové sazby pro „odpočinek“ i pro přenocování.[2] Doba „odpočinku“ se liší, obvykle trvá od jedné do tří hodin. Běžné jsou levnější denní sazby mimo špičku. Obecně není možné si pokoj rezervovat a opuštění hotelu znamená ztrátu nároku na pokoj. Sazby pro přenocování jsou k dispozici až po 22:00. Tyto hotely mohou být využívány pro prostituci, i když je někdy využívají i cestovatelé s omezeným rozpočtem, kteří sdílejí ubytování.
Vchody bývají nenápadné a kontakt s personálem je omezen na minimum. Pokoje se často vybírají pomocí panelu s tlačítky a účet lze vyrovnat pomocí potrubní pošty, automatu nebo zaplacením neviditelnému zaměstnanci za matným sklem. Parkoviště bývají skrytá a oken je málo, aby bylo zajištěno maximální soukromí.[3]
Zatímco levnější hotely bývají jednoduše zařízené, hotely vyšší třídy mohou nabízet nápaditě vybavené pokoje zdobené postavami z anime, vybavené otočnými postelemi, masážními křesly, stropními zrcadly, karaoke[4] a neobvyklým osvětlením. Mohou být stylizovány např. jako kobky nebo jiné fantastické scény, někdy včetně S&M vybavení.[5] Bývá také možnost zapůjčení kostýmu, který si lze vybrat z obrázkové nabídky.[1]
Love hotely se obvykle soustřeďují v městských čtvrtích poblíž nádraží, u dálnic na okrajích měst nebo v průmyslových oblastech. Architektura love hotelů bývá někdy nápadná až křiklavá – budovy mohou mít podobu hradů, lodí nebo UFO a bývají osvětlené neonovými světly. Některé novější love hotely však vypadají zcela obyčejně, odlišují se především malými, zakrytými či zcela chybějícími okny.[6]
Japonsko
editovatHistorie love hotelů sahá až do 17. století, do raného období Edo, kdy byly v Edu a v Kjótu budovány podniky, které navenek působily jako hostince nebo čajovny, ale měly zvláštní postupy pro diskrétní vstup, nebo dokonce tajné tunely pro nenápadný odchod.[7] Moderní love hotely se vyvinuly z čajoven (čaja, 茶屋), které využívaly především prostitutky se svými klienty, ale také milenci.[8][9]
Po druhé světové válce se začal používat termín curekomi jado (連れ込み宿, doslova „hostinec pro přivedení [společnice]“), původně pro jednoduchá rodinná ubytování s několika volnými pokoji. Tyto podniky se poprvé objevily v oblasti Ueno v Tokiu, částečně v reakci na poptávku ze strany okupačních sil, a zažily rozmach po roce 1958, kdy byla legální prostituce zrušena a tato činnost se přesunula do ilegality.
Zavedení automobilů v 60. letech přineslo s sebou i vznik motelů a dále rozšířilo tento koncept. Japonské bytové poměry té doby se vyznačovaly malými domy, v nichž se ložnice přes den využívaly jako společné místnosti, takže rodiče měli jen málo příležitostí k soukromí při sexuálním styku. Manželské páry proto začaly častěji navštěvovat love hotely. Už v roce 1961 existovalo jen v centrálním Tokiu asi 2 700 curekomi hostinců. Hotely té doby nabízely neobvyklé atrakce, jako byly houpačky nebo vibrační postele. V roce 1973 byl otevřen Meguro Emperor, první love hotel ve stylu hradu, který měl průměrný měsíční příjem přibližně 40 milionů jenů.
V roce 1984 zařadil zákon o regulaci podniků ovlivňujících veřejnou morálku love hotely pod dohled policie. Z tohoto důvodu začaly být nové hotely navrhovány tak, aby se vyhnuly klasifikaci jako „love hotely“ – nápadné, přehnané a bizarní designy a prvky z minulosti tak byly výrazně potlačeny. Od 80. let se také love hotely začaly stále více zaměřovat na ženy jako cílovou skupinu. Studie z roku 2013 ukázala, že výběr pokoje v love hotelu prováděly ženy přibližně v 90 % případů. Zákon o regulaci podniků ovlivňujících veřejnou morálku byl v roce 2010 novelizován, což přineslo ještě přísnější omezení a zároveň rozostřilo hranici mezi běžnými hotely a love hotely.[10]
S ohledem na legislativu a snahu působit módněji než konkurence používají provozovatelé hotelů neustále se měnící škálu označení. Alternativní názvy zahrnují například „romance hotel“, „fashion hotel“, „leisure hotel“, „amusement hotel“, „couples hotel“ a „boutique hotel“.[6]
Love hotely mají dostatečný kulturní význam na to, aby byly zahrnuty do první edice emoji ve standardu Unicode 6.0.[11][12]
Ekonomické aspekty
editovatRoční příjem japonského průmyslu love hotelů byl v roce 2009 odhadován na více než 40 miliard dolarů, což je dvojnásobek velikosti japonského trhu s anime.
Odhaduje se, že každoročně dochází k více než 500 milionům návštěv v 37 000 love hotelech v Japonsku, což odpovídá zhruba 1,4 milionu párů, tedy 2 % japonské populace, které každý den navštíví love hotel. V posledních letech vzbudil byznys s love hotely zájem také ve sféře strukturovaného financování. Bylo uskutečněno několik transakcí, při nichž byly peněžní toky z několika takových hotelů sekuritizovány a prodány mezinárodním investorům a buy-out fondům.[13]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Love hotel na anglické Wikipedii.
- 1 2 DOHNAL, Radomír. Japonské hotely lásky nabízejí extrémní diskrétnost a exotické kulisy. www.idnes.cz [online]. Idnes.cz, 2021-03-08 [cit. 2025-11-10]. Dostupné online.
- ↑ BASIL, Michael. Japanese love hotels: A photo essay. Consumption Markets & Culture. June 2007, s. 203–221. doi:10.1080/10253860701256315. S2CID 145416377.
- ↑ IKKYON, Kim. Japan's Affection for Love Hotels. Nippon.com. Nippon Communications Foundation, 6 June 2013. Dostupné online [cit. 10 July 2015].
- ↑ WAKAO, Aiko. Developing a passion for love hotels. The New Zealand Herald. 9 June 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 September 2007.
- ↑ HAGGART, Blayne. A night in a Japanese love hotel. The Globe and Mail. Toronto: 16 October 2002. Dostupné online [cit. 23 January 2008].
- 1 2 CHAPLIN, Sarah. Japanese Love Hotels: A Cultural History. London: Routledge, 2007. ISBN 0-415-41585-3. S. 149.
- ↑ IHARA, Saikaku. The Life of an Amorous Man. Translated by Kengi Hamada. Rutland, Vermont: Charles E. Tuttle Company, 1964. ISBN 978-0-8048-1069-2. S. 113–114.
- ↑ CABALLERO, J. A.; TSUKAMOTO, Y. Tokyo Public Space Networks at the Intersection of the Commercial and the Domestic Realms: Study on Dividual Space. Journal of Asian Architecture and Building Engineering. 2006, s. 301-308. doi:10.3130/jaabe.5.301.
- ↑ ALEXANDER, Matthew; CHEN, Chein Chuan; MACLAREN, Andrew C.; O'GORMAN, Kevin D. Love motels: Oriental phenomenon or emergent sector?. International Journal of Contemporary Hospitality Management. 2010, s. 194–208. Dostupné online. ISSN 09596119. doi:10.1108/09596111011018188.
- ↑ IKKYON, Kim. Love Hotels Clean Up Their Image. Nippon.com. Nippon Communications Foundation, 4 June 2014. Dostupné online [cit. 10 July 2015].
- ↑ Background data for Unicode proposal [online]. Unicode Consortium, 2010-04-27 [cit. 2017-11-09]. Dostupné online.
- ↑ Unicode Technical Report#51: Unicode emoji Version 1.0 [online]. Unicode Consortium, 2015-06-09 [cit. 2017-11-09]. Dostupné online.
- ↑ SCHREIBER, Mark. 'Love hotels' juggle bedsheets and balance sheets. The Japan Times. 18 July 2004. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 October 2007.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Love hotel na Wikimedia Commons
