Kril
Kril či krill je souhrnné označení pro malé býložravé korýše žijící v mořích a oceánech, především v polárním pásu. Slovo krill pochází z norštiny, v níž označuje mladé rybky neboli potěr.[1]
- Velikost: do 7 cm (okolo 5 cm)
- hmotnost: 0,992 gramu.[2]



Přestože kril měří v průměru pouhých pět centimetrů, mají malí korýši podobní krevetám zásadní postavení v potravním řetězci (či potravní síti) na Zemi. Je jich známo asi 85 druhů a jsou významnou součástí zooplanktonu. Živí se fytoplanktonem (mikroskopickými jednobuněčnými rostlinami) a jsou potravou stovek druhů mořských živočichů a také ptáků.
Zástupci
editovatKe známějším zástupcům krilu patří např. krunýřovky:
- Euphausia superba – krunýřovka krillová
- Meganyctiphanes norvegica – světélkovec atlantský
- Thysanoessa inermis
- Thysanoessa longicaudata
K vymezení „druhu“ krilu se užívají obecné pojmy „antarktický kril“, „severský kril“ a „tichomořský kril“. Každý je charakteristický převažujícím druhem:
- antarktický kril – kril Jižního oceánu – nejhojnějším druhem je krunýřovka krillová (Euphausia superba); ve vodách kolem Antarktidy se odhadované množství růžového neprůhledného antarktického krilu tvořeného převážně krunýřovkou krillovou pohybuje od 125 milionů tun do 6 miliard tun; v určitých obdobích roku se kril shromažďuje v hejnech tak hustých a rozsáhlých, že je lze vidět z vesmíru;[2]
- severský kril – kril severního Atlantského oceánu – nejhojnějším druhem je světélkovec atlantský (Meganyctiphanes norvegica), fosforeskující korýš;
- tichomořský kril – kril severního Tichého oceánu – nejhojnějším druhem je krunýřovka Euphausia pacifica.
V Antarktidě je známo sedm druhů krilu,[3] jeden z rodu Thysanoessa (T. macrura) a šest z rodu Euphausia. Krunýřovka krillová (Euphausia superba) běžně žije v hloubkách dosahujících 100 metrů, zatímco krunýřovka Euphausia crystallorophias dosahuje hloubky až 4000 metrů, ačkoli běžně obývá hloubky maximálně 300–600 metrů. Kril provádí denní vertikální migraci (Diel Vertical Migrations, DVM) ve velkých hejnech a akustická data ukázala, že tyto migrace sahají až do hloubky 400 metrů.[4] Oba druhy se vyskytují v zeměpisných šířkách jižně od 55° j. š., přičemž E. crystallorophias dominuje jižně od 74° j. š.[5] a v oblastech s driftujícími krami. Dalšími druhy známými v Jižním oceánu jsou E. frigida, E. longirostris, E. triacantha a E. vallentini.[6]
Přes den se kril skrývá před predátory v hloubce asi 100 metrů a v noci stoupá vodním sloupcem k hladině za potravou (fytoplankton). Může se dožívat deseti let,[2] obvykle však žije kratší dobu, nejčastěji několik měsíců (teplejší oblasti) až několik let (studenější). Objevuje se v hustých hejnech rozsáhlých až několik stovek kilometrů čtverečních. Tito malí bezobratlí představují společně s planktonem nejpočetnější složku biomasy na světě.[7]
Samičky světélkovce atlantského velké 25,5–35 mm a samičky krunýřovky krillové o velikosti 36–55 mm kladou v době rozmnožování tisíce vajíček; samičky světélkovce kladou opakovaně 200–4000 vajíček a samičky krunýřovky kladou opakovaně 2000–6000 vajíček.[8]
Význam
editovatKril slouží jako potrava mnoha vodním živočichům, například tuleňům, velrybám, tučňákům, olihním, rybám aj.[9][10] Je důležitým základem potravního řetězce velkého množství organismů. Vnější schránky krilu obsahují vysokou koncentraci jedovatého fluoridu.
Lidé kril loví a průmyslově zpracovávají ve farmaceutickém a potravinářském průmyslu, v zemědělství jako krmivo, jako krmivo pro ryby chované uměle či v zajetí aj. Kril je bohatý na živiny, jako jsou omega-3 nenasycené mastné kyseliny, fosfolipidy, astaxanthin, vitamíny a minerály. Díky tomu je kril vysoce kvalitním zdrojem zdraví prospěšných lipidů a bílkovin.
Je alarmující, že nedávné (vztaženo k roku 2021) studie prokazují, že zásoby mořského krilu od 70. let 20. století klesly o 80 %. Vědci připisují pokles částečně tání ledové pokrývky způsobenému globálním oteplováním. S úbytkem mořského ledu mizejí ledové řasy, primární potrava krillu.[2]
Kril významně váže oxid uhličitý.[11]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Krill. Online Etymology Dictionary [online]. [cit. 2018-05-02]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 4 Krill Euphausiacea [online]. National Geographic, 04-11-2010, rev. 05-03-2021 [cit. 2012-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 17-01-2010. (anglicky)
- ↑ BRUEGGEMAN, Peter. Underwater Field Guide to Ross Island & McMurdo Sound, Antarctica. peterbrueggeman.com [online]. [cit. 2025-08-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-05-11.
- ↑ BIANCHI, Daniele; MISLAN, K. a. S. Global patterns of diel vertical migration times and velocities from acoustic data. Limnology and Oceanography. 2016, roč. 61, čís. 1, s. 353–364. Dostupné online [cit. 2025-08-02]. ISSN 1939-5590. doi:10.1002/lno.10219. (anglicky)
- ↑ BIANCHI, Daniele. Global patterns of diel vertical migration times and velocities from acoustic data. icm.csic.es [online]. [cit. 2025-08-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-03-12.
- ↑ HOSIE, G. W; FUKUCHI, M; KAWAGUCHI, S. Development of the Southern Ocean Continuous Plankton Recorder survey. Progress in Oceanography. 2003-08-01, roč. 58, čís. Achievements of the continuous plankton recorder survey and a vision for its future, s. 263–283. Dostupné online [cit. 2025-08-02]. ISSN 0079-6611. doi:10.1016/j.pocean.2003.08.007.
- ↑ Kril olej pro dospělé [online]. nejenleky.cz [cit. 2012-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-21.
- ↑ CUZIN-ROUDY, Janine. Seasonal reproduction, multiple spawning, and fecundity in northern krill, Meganyctiphanes norvegica, and Antarctic krill, Euphausia superba. Canadian Journal of Fisheries and Aquatic Sciences. 2000-12-01, roč. 57, čís. S3, s. 6–15. Dostupné online [cit. 2018-05-02]. ISSN 0706-652X. doi:10.1139/f00-165.
- ↑ ARTJUŠENKO, Alina. Rybářské společnosti stále více zajímá kril. Deník.cz [online]. 1. 2. 2008 [cit. 2008-5-22]. Dostupné online.
- ↑ Antarctic krill videos, photos and facts - Euphausia superba [online]. arkive.org [cit. 2012-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-02. (anglicky)
- ↑ Antarctic krill can lock away similar levels of carbon as seagrass and mangroves, finds study. phys.org [online]. [cit. 2024-09-17]. Dostupné online.
