Julius Petschek
Julius Petschek (14. března 1856 Kolín[2] – 22. ledna 1932 Praha[3]) byl český německy mluvící podnikatel a bankéř židovského původu. Společně s bratrem Ignazem Petschkem patřil mezi nejbohatší podnikatele první Československé republiky. Jejich společný podnik vytvořený ve 20. letech 20. století kontroloval téměř polovinu evropské těžby hnědého uhlí.[4]
| JUDr. Julius Petschek | |
|---|---|
| Narození | 14. března 1856 Kolín  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 22. ledna 1932 (ve věku 75 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Nový židovský hřbitov na Olšanech |
| Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | podnikatel |
| Nábož. vyznání | judaismus |
| Choť | Berta Petschková roz. Robitscheková |
| Děti | Marianne Gellertová-Petschková |
| Rodiče | Moses Petschek |
| Rod | Petschkové |
| Příbuzní | Ignaz Petschek[1], Isidor Petschek a Rosa Petschek (sourozenci) Paul Petschek (synovec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovat.jpg)
Narodil se Kolíně v rodině židovského obchodníka Mosese Petschka (1822–1888), který zahájil trvalý vzestup rodiny roku 1871 koupí akcií nově založené Mostecké uhelné společnosti. Matka Sára (1827–1894) pocházela z rodu Wienerů.
Po úspěšných studiích na Právnické fakultě Univerzity Karlovy začal v roce 1878 pracovat na finanční prokuratuře, kde pracoval až do roku 1906. Poté působil ve vedení Anglo-rakouské (později Anglo-československé) banky a na burze množil rodinný majetek. Investoval také v uhelném, papírenském a sklářském průmyslu, ovládal například Mosteckou uhelnou.
V listopadu 1920 založil se svým synem Waltrem a syny bratra Isidora vlastní bankovní dům Petschek a spol. (Bankhaus Petschek & Co.)[5], pro který později nechal postavit jako sídlo Petschkův palác. Začal také více spolupracovat s bratrem Ignazem, sídlícím v Ústí nad Labem, se kterým se dříve střetával v uhelném průmyslu.[4] I za pomoci silné koruny mohutně expandovali do Německa, kde postupně ovládli až 30 % těžby. Díky poválečné německé inflaci pronikli i do průmyslu papírenského, sklářského, textilního, farmaceutického a dalších, přičemž část výroby byla v Maďarsku a v Jugoslávii. Neztratili ani za hospodářské krize.[6] Stárnoucí Julius postupně přenechával správu celého společného majetku pražské linie rodu Petschků svému synovci Ottovi, který se postavil do čela bankovního domu Petschek a spol.
S manželkou Bertou, rozenou Robitschekovou měl syna a dvě dcery. Pro jeho druhorozenou dceru Marianne Gellertovou-Petschkovou byla postavena tzv. Třetí Petschkova vila.[7] Kromě podnikání Julius také podporoval sportovní a kulturní aktivity pražských Němců, byl například velkým podporovatelem Nového německého divadla.[4]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Holders - microstories. Dostupné online. [cit. 2025-10-26].
- ↑ Matriční záznam o narození a obřízce. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2017-06-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-27.
- ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2017-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-12-26.
- 1 2 3 Profit.cz: Uhelný magnát jsem já!. www.profit.cz [online]. [cit. 2011-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-04-29.
- ↑ Helena Krejčová, Mario Vlček: Výkupné za život. V Šenově u Ostravy, nakl. Tilia, 2009. S. 338.
- ↑ FinMag: Židé a finance
- ↑ Vila Marianne Gellertové-Petschkové | Poznej domy - Interaktivní průvodce po domech s příběhem. Poznej domy [online]. [cit. 2025-06-03]. Dostupné online.
Literatura
editovat- KREJČOVÁ, Helena; VLČEK, Mario. Výkupné za život : vývozy a vynucené dary uměleckých předmětů při emigraci židů z Čech a Moravy v letech 1938-1942 (na příkladu Uměleckoprůmyslového musea v Praze) = Lives for ransom : exports and forced donations of works of art during the emigration of Jews from Bohemia and Moravia 1938-1942 (the case of the Museum of Decorative Arts in Prague). V Šenově u Ostravy: Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války v Praze v nakl. Tilia, 2009. 419 s. ISBN 978-80-86904-35-1. S. 331 – 415.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Julius Petschek na Wikimedia Commons
- Julius Petschek na geni.com/people
- Projekt Knihy znovu nalezené: Petschek & Co. 6. září 2016. Zuzana Foltýnová. Dostupné z WWW.
