Wikipedie

Chris Rea

britský hudebník (1951-2025)

Christopher Anton Rea[1] (4. března 1951 – 22. prosince 2025[2][3]) byl anglický rockový a bluesový zpěvák, skladatel, kytarista a hudební producent, známý svým charakteristickým chraplavým hlasem a hrou na slide kytaru.

Chris Rea
Chris Rea v 80. letech
Chris Rea v 80. letech
Základní informace
Rodné jménoChristopher Anton Rea
Narození4. března 1951
Middlesbrough, Anglie
Úmrtí22. prosince 2025 (ve věku 74 let)
Žánry
Povolání
  • zpěvák–skladatel
  • hudebník
  • hudební producent
Nástroje
  • zpěv
  • kytara
  • klávesy
Aktivní roky1973–2025
Vydavatel
Webchrisrea.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Od konce 70. let vydal dvacet pět studiových alb a přestože měl jistý úspěch s Water Sign (1983) a Wired to the Moon (1984), průlom v komerčním měřítku přišel s albem Shamrock Diaries (1985), následovaným platinovými deskami On the Beach (1986) a Dancing with Strangers (1987). Dvě jeho prodávaná alba dosáhla milionových prodejů a první příčky UK Albums Chart: The Road to Hell v roce 1989 a jeho nástupce Auberge v roce 1991.[4][5][6][7] „Stal se hlavní evropskou hvězdou ještě předtím, než konečně pronikl do britské Top 10“ se singlem "The Road to Hell (Part 2)".[4] Vrchol jeho komerční éry pokračoval s God's Great Banana Skin (1992) a Espresso Logic (1993),[8] a byla doprovázena kompilacemi New Light Through Old Windows (1988) a The Best of Chris Rea (1994) a prodejem milionu kusů, později také The Very Best of Chris Rea (2001, s prodejem tří milionů kusů do roku 2014).

Mezi jeho nejznámější hity patří „I Can Hear Your Heartbeat“, „Stainsby Girls“, „Josephine“, „On the Beach“, „Let's Dance“, „Driving Home for Christmas“, „Working on It“, „Tell Me There's a Heaven“, „Auberge“, „Looking for the Summer“, „Nothing to Fear“ a „Julia“. Také natočil duet s Eltonem Johnem „If You Were Me“.[9] Byl nominován na Brit Award for British Male Solo Artist v letech 1988, 1989 a 1990. V průběhu své dlouhé kariéry byla jeho tvorba čas od času ovlivněna vážnými zdravotními problémy, které jej na počátku tisícileté přivedly od mainstreamového rocku více k blues, kdy začal vydávat alba u svého nezávislého labelu Jazzee Blue, například Dancing Down the Stony Road (2002) a 11CD projekt Blue Guitars (2005).[8]

Rea nikdy nekoncertoval ve Spojených státech, dal přednost rodinnému životu před větší slávou. V USA byl nejznámější díky singlu „Fool (If You Think It's Over)“ z roku 1978, který dosáhl 12. místa v Billboard Hot 100 a tři týdny vedl žebříček Adult Contemporary, což mu vyneslo nominaci Grammy za objev roku v roce 1978. O deset let později „Working On It“ dosáhl první příčky v Mainstream Rock chart. Celosvětově prodal více než 30 milionů desek.[10][11]

Život

editovat

Christopher Anton Rea se narodil 4. března 1951 v Middlesbrough v tehdejším North Riding of Yorkshire italskému otci Camillu Reovi (zemřel v prosinci 2010), původem z města Arpino v provincii Frosinone,[12][13][14][15] a irské matce Winifred K. Slee (zemřela v září 1983),[16] jako jedno ze sedmi dětí.[17][18] Rodina byla římskokatolického vyznání.[19] Jméno Rea bylo v místě dobře známé díky rodinné továrně na zmrzlinu a síti kaváren.[5][12][20]

Chris pracoval v rodinném podniku. První kytaru si koupil ve 20 letech – Hofner V3 z roku 1961. Veškerý čas pak trávil ve skladu hraním na kytaru a nenaplnil tak přání svého otce, aby jejich kavárnu rozvíjel v globální podnik.

Rea v životě čelil sérii zdravotních problémů – ve 33 letech mu byla diagnostikována rakovina slinivky břišní. Při následné operaci mu byla odstraněna slinivka, žlučník a část jater, v důsledku čehož se u něj rozvinula cukrovka prvního typu.[21]

Koncerty v Česku

editovat
  • 15. listopadu 2002 v T-Mobile aréně v Praze (Sportovní hala - Bubeneč). Koncert se zaměřil na jeho nové album Stony Road, přinášející zemitější blues. Rea, doprovázený čtyřčlennou kapelou s důrazem na harmoniku, využíval kromě kytary i banjo či jiné strunné nástroje. Koncert, který proběhl v komornějším nastavení haly, zahrnoval jak novinky, tak starší hity v civilnějších úpravách.
  • 2. března 2006 v Kongresovém centru v Praze (Farewell Tour 2006)[22] Chris Rea vystoupil v rámci rozlučkového turné. Návrat po čtyřech letech a zrušeném turné kvůli nemoci přinesl průnik aktuálního bluesového zaměření a klasických hitů jako Josephine či The Road to Hell. Rea využíval kromě kytary i banjo a harmoniku. Koncert byl vyhlášen jako jeho poslední vystoupení v tak velkých sálech.
  • 18. února 2008 ve Sportovní hale na Výstavišti v Praze[23]
  • 1. února 2010 v Kongresovém centru v Praze[24]
  • 23. února 2012 v Praze – Santo Spirito Tour[25]
  • 30. října 2014 v O2 areně – The Last Open Road Tour [26] Během vystoupení, které následovalo po jeho vážné nemoci, se věnoval bluesové tvorbě a osvědčeným hitům, jako jsou Looking for the Summer nebo Josephine, často v odlišných úpravách. Koncertu pro zhruba tři tisíce diváků dominovaly instrumentální pasáže.
  • 7. listopadu 2017 v Kongresovém centru v Praze[27] Vyprodaný koncert byl součástí evropského turné, které Rea zahájil 7. října v Amsterodamu. Rea představil album Road Songs for Lovers a zahrál hity jako The Road to Hell, Josephine nebo Let’s Dance. Tematicky se vystoupení orientovalo na silnice a cesty, což podtrhovaly i vizuální projekce. Hudebníka doprovázela pětičlenná kapela.

Diskografie

editovat

Studiová alba

editovat

Kompilace

editovat

Živá alba

editovat

DVD

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ STRONG, Martin C. The Great Rock Discography. 5th. vyd. Edinburgh: Mojo Books, 2000. ISBN 1-84195-017-3. S. 800–801.
  2. ↑ Driving Home For Christmas singer Chris Rea dies aged 74. BBC [online]. 2025-12-22 [cit. 2025-12-22]. Dostupné online. (anglicky)
  3. ↑ Zemřel britský hudebník Chris Rea, zpěvák s nezaměnitelným chraplavým hlasem. iDNES.cz [online]. 2025-12-22 [cit. 2025-12-22]. Dostupné online.
  4. 1 2 ROBERTS, David. British Hit Singles & Albums. London: Guinness World Records Limited, 2005. Dostupné online. ISBN 1-904994-00-8. S. 60.
  5. 1 2 ROBERTS, David. Guinness Rockopedia. 1st. vyd. London: Guinness Publishing Ltd., 1998. Dostupné online. ISBN 0-85112-072-5. S. 354–355.
  6. ↑ SINCLAIR, David. Chris Rea. The Times. 27 April 2006. Dostupné online [cit. 13 December 2017].
  7. ↑ SCOTT, Danny. Me and My Motor: singer Chris Rea. The Sunday Times. 3 December 2017. Dostupné online [cit. 10 December 2017].
  8. 1 2 LARKIN, Colin. The Encyclopedia of Popular Music (4 ed.). Rea Chris. [s.l.]: Oxford University Press, 2016. Dostupné online.
  9. ↑ The International Who's Who in Popular Music 2002. Redakce Gregory Andy. [s.l.]: Psychology Press, 2002. Dostupné online. ISBN 978-1857431612. S. 424.
  10. ↑ www.chrisrea.com [online]. [cit. 10-06-2007]. Dostupné v archivu pořízeném dne 06-12-2007.
  11. ↑ MALVERN, Jack. Chris Rea obituary: blue-collar rocker who preferred cars to fame. The Times [online]. thetimes.co.uk, 2015-12-22 [cit. 2015-12-24]. Dostupné online.
  12. 1 2 ROBSON, Dave. Teesside ice cream legend Camillo Rea dies. TeessideLive. 10 December 2010. Dostupné online [cit. 19 April 2014].
  13. ↑ PELLICCIOTTI, Giacomo. Rea, la voce proibita. la Repubblica. 12 March 1994. Dostupné online [cit. 22 December 2020]. (italsky)
  14. ↑ PELLICCIOTTI, Giacomo. Chris Rea collassa sul palco: il cantante di "Driving Home for Christmas" ricoverato in ospedale. Il Gazzettino. 12 March 1994. Dostupné online [cit. 22 December 2020]. (italsky)
  15. ↑ COTTO, Massimo. Rock Therapy: Rimedi sotto forma di canzone per ogni malanno o situazione. [s.l.]: Marsilio Editori, 2017. Dostupné online. ISBN 978-88-317-4183-5. (It)
  16. ↑ Winifred K Slee (England and Wales Marriage Registration Index, 1837–2005) [online]. Intellectual Reserve, Inc, 1944 [cit. 2020-12-22]. Dostupné online.
  17. ↑ SHADWICK, Keith. Chris Rea: Confessions of a blues survivor. The Independent. 26 March 2004. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 April 2015.
  18. ↑ YOUNG, Graham. Chris Rea says Birmingham NIA gig will be a 'holiday' from fighting pancreatic cancer. Birmingham Post. 5 November 2014. Dostupné online [cit. 30 March 2015].
  19. ↑ WESTCOTT, Matt. Chris Rea's long and winding road. The Northern Echo. 15 March 2012. Dostupné online [cit. 10 December 2017].
  20. ↑ WELFORD, Joanne. Behind the scenes at Rea's Creamy Ices. TeessideLive. 23 July 2017. Dostupné online [cit. 13 December 2017].
  21. ↑ SKOUPÝ, Tomáš. Zemřel Chris Rea. Novinky.cz [online]. 2025-12-22. Dostupné online.
  22. ↑ Chris Rea zahrál na rozloučenou své hity. Aktuálně.cz [online]. 2006-03-03 [cit. 2025-12-22]. Dostupné online.
  23. ↑ Chris Rea po dvou letech zahraje Praze. musicserver.cz [online]. 2008-02-07 [cit. 2025-12-22]. Dostupné online.
  24. ↑ BEZR, Ondřej. Ani hitový koncert nepřesvědčil, že má Chris Rea vlastní rukopis. iDNES.cz [online]. 2010-02-02 [cit. 2025-12-22]. Dostupné online.
  25. ↑ BENEŠOVÁ, Jitka; DVOŘÁKOVÁ, Marína. Chris Rea láká do Prahy na virtuózní kytaru a sametový chraplák. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2012-02-23 [cit. 2025-12-22]. Dostupné online.
  26. ↑ KOVAL, Vojtěch. Ovace ve stoje provázely koncert Chrise Rey v pražské O₂ areně. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2014-10-31 [cit. 2025-12-22]. Dostupné online.
  27. ↑ Britský kytarista Chris Rea vyprodal Kongresové centrum v Praze, zpíval o silnicích a cestách. Hospodářské noviny [online]. 2017-11-08 [cit. 2025-12-22]. Dostupné online.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Chris_Rea&oldid=25578398“