Brocno
Brocno (německy Brotzen) je vesnice s 229 obyvateli, část města Štětí v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Od hlavní části města Štětí je vzdálena asi 7 km směrem na severovýchod. Zástavba Brocna je od roku 1995 chráněna jako vesnická památková zóna.[3] Obec je součástí regionu Štětsko.
| Brocno | |
|---|---|
 Domy na náměstí | |
| Lokalita | |
| Charakter | vesnice |
| Obec | Štětí |
| Okres | Litoměřice |
| Kraj | Ústecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°28′38″ s. š., 14°26′41″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 223 (2021)[1] |
| Katastrální území | Brocno (12,25 km²) |
| PSČ | 411 08 |
| Počet domů | 93 (2011)[2] |
  Brocno | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 50784 |
| Kód k. ú. | 650781 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatPrvní zmínky o vsi jsou z roku 1357, kdy patřila pod novou pražskou univerzitu. Tvrz na strategicky výhodném ostrohu je doložena roku 1452 a na konci 16. století byla renesančně přestavěna. V roce 1623 bylo Brocno jmenováno jako městečko s tvrzí. Přesto však charakterem Brocno zůstalo jen větší vesnicí. Koncem 17. století byla tvrz přestavěna na raně barokní zámek, který užívali jen úředníci.
V období let 1682–1802 byla obec rozdělena mezi dvě panství a podle toho se i její části nazývaly „dolní“ a „horní“. Horní Brocno náleželo k panství Chcebuz. Jeho majiteli byli nejdříve Kaplířové Osterští ze Sulevic a po třicetileté válce Pachtové z Rájova. Na jeho území existoval také dvůr Jaršlovských, který Pachtové přestavěli na barokní statek s mohutnou budovou sýpky. Ta je dnes dominantou Brocna.
Obyvatelstvo
editovatPři sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 572 obyvatel (z toho 258 mužů), z nichž bylo 21 Čechoslováků, 542 Čechoslováků a devět cizinců. Většina (545 osob) se hlásila k římskokatolické církvi, ale žilo zde také jedenáct evangelíků, sedm židů, jeden příslušník nezjišťovaných církví a osm lidí bez vyznání.[4] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 592 obyvatel: 38 Čechoslováků, 552 Němců, jednoho příslušníka jiné národnosti a jednoho cizince. Většina (567 osob) byla římskými katolíky, osm lidí patřilo k církvi československé, čtyři k církvi izraelské, dva k nezjišťovaným církvím a jedenáct obyvatel bylo bez vyznání.[5]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 731 | 689 | 632 | 602 | 576 | 572 | 592 | 348 | 314 | 290 | 256 | 257 | 220 | 189 |
| Domy | 147 | 147 | 145 | 142 | 137 | 132 | 135 | 109 | . | 71 | 71 | 86 | 84 | 93 |
| Počet domů z roku 1961 je zahrnut v domech místní části Chcebuz. | ||||||||||||||
Pamětihodnosti
editovatNa jihozápadním okraji vesnice stojí brocenský zámek. Postaven byl nejspíše na místě starší tvrze v druhé polovině šestnáctého století Kaplíři ze Sulevic. Dochovaná podoba pochází z barokní přestavby provedené v poslední třetině sedmnáctého století.[8]
Od roku 1995 je Brocno památkovou zónou lidové architektury.[9] Na návsi je umístěna socha Svatého Prokopa, která je signována letopočtem 1711.[10] Socha byla v roce 2006 zrekonstruována a vyhlášena kulturní památkou. K dalším kulturním památkám patří:
- usedlosti čp. 17, 67 a če. 4 a 5,
- dům čp. 122,
- čtyřpatrová barokní sýpka s pilastry[10] u domu čp. 61.
Ve vsi bývala škola, kterou před sto lety běžně navštěvovalo 90–100 německých dětí. Býval zde také malý pivovar se sladovnou a cihelna. Dodnes se zde zachovala řada dřevěných roubených domů s podstávkou a empírové statky z konce 18. a z počátku 19. století.
V katastrálním území Brocna se rozkládá část přírodní rezervace Mokřady dolní Liběchovky.
Galerie
editovat
Sýpka
Roubené podstávkové domy
Roubené domy
Kaple svatého Prokopa
Roubený dům
Socha svatého Prokopa
Domy na náměstí
Bývalá škola
Dům na náměstí
Zřícenina zámku
Brocno z jihu
Sloup u silnice z Brocna do Chcebuze
Odkazy
editovatLiteratura
editovat- JANÁČ, Marek; TUMLÍŘ, Pavel; HARVALÍK, Milan. Divnopis. Praha: Radioservis, 2006. 214 s. ISBN 80-86212-47-5. Kapitola Brocno, s. 28–29.
Reference
editovat- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Památkový katalog: Brocno [online]. NPÚ [cit. 2020-01-06]. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 197.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 55.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-15. ISBN 80-250-1310-3. S. 390, 391.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-17. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 300.
- ↑ ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Brocno – zámek, s. 51–52.
- ↑ Brocno; Památkový katalog Národní památkový ústav
- 1 2 POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech. A/J. Svazek I. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Brocno, s. 123.
