Boeing C-17 Globemaster III
Boeing (dříve McDonnell Douglas) C-17 Globemaster III je strategický transportní letoun vyráběný společností Boeing Integrated Defense Systems. Hlavním uživatelem typu jsou Spojené státy americké. Dalšími uživateli jsou letectva Austrálie, Indie, Kanady, Kataru, Spojených arabských emirátů, Velké Británie a mezinárodní jednotky Strategic Airlift Capability (SAC).[3]
| C-17 Globemaster III | |
|---|---|
 | |
| Určení | transportní letoun |
| Původ | Spojené státy americké |
| Výrobce | McDonnell Douglas/Boeing |
| První let | 15. září 1991[1] |
| Zařazeno | 17. ledna 1995 |
| Charakter | Ve službě |
| Uživatel | United States Air Force Royal Air Force Royal Australian Air Force Royal Canadian Air Force |
| Výroba | 1991–2015 |
| Vyrobeno kusů | 279[2] |
| Cena za kus | 202,3 mil USD (1998) |
| Vyvinuto z typu | McDonnell Douglas YC-15 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Globemaster III je schopný rychlého přesunu jednotek a všech druhů nákladu k hlavním operačním základnám nebo přímo k předsunutým základnám v oblasti rozmístění vojsk. Je také schopný taktické přepravy, evakuace a výsadkových misí. Jméno nese po dvou svých předchůdcích – C-74 Globemaster a C-124 Globemaster II. Jeho vývoj spadá až do 70. let, kdy USAF začalo hledat náhradu za C-130 Hercules.
Roku 2025 zůstávalo v provozu 222 letounů C-17A. Společnou náhradou C-5 Galaxy a C-17 Globemaster III se má v budoucnu stát jedna platforma z programu Next Generation Airlift (NGAL).[4] NGAL má dosáhnout počáteční operační způsobilosti (IOC) ve fiskálním roce 2041. Nejprve nahradí C-5 a poté C-17 v poměru jedna ku jedné. Velitelství letecké mobility AMC (Air Mobility Command) proto počítá s provozem C-5 do roku 2075.[5]
Vývoj
editovat
Prototyp (87-0025) poprvé vzlétl 15. září 1991 z továrního letiště v Long Beach s továrním pilotem W. Caseym a podplukovníkem USAF G. Londonem. Let byl zakončen na základně Edwards, kde se zkoušela ovladatelnost letadla, vypínání a spouštění motorů za letu a vzdušné tankování. První sériový stroj, označený továrnou P-1, poprvé vzlétl 18. května 1992 a na Edwards proběhly jeho zkoušky, včetně letů s nákladem. Dne 21. června 1992 vzlétl druhý produkční exemplář P-2 a na základně Edwards se pak zkoušel jeho dolet a velikost nejvyššího nákladu i zlepšená palubní elektronika. Již 7. září 1992 přilétl na Edwards letoun P-3, 30. ledna toho roku stroj P-4 přenesl 72 914 kg nákladu na vzdálenost 5 162 km bez mezipřistání i bez tankování za letu. Ještě koncem roku 1992 prototyp C-17 začal se zkouškami shozu nákladů i výsadkářů a vytahování nákladů z letadla v přízemních výškách padákem. Dne 5. února 1993 dostal C-17 oficiálně jméno Globemaster III. Pátý vyrobený kus poprvé vzlétl 9. prosince 1992, jako první stroj bez jakýchkoli zkušebních přístrojů. Byl určen především pro výcvik vojenských osádek a později po sedm měsíců sloužil při vyhodnocování a operačních zkouškách typu u USAF na základně Kirtland v Novém Mexiku. Šestý vyrobený stroj, P-5, vzlétl poprvé 6. března 1993 a byl předán USAF o šest dní později. Záhy přelétl do námořního leteckého výzbrojního střediska na základně Patuxent River ve státě Maryland, kde se zkoušely jeho elektromagnetické vlastnosti, především odolnost proti bleskům a rovněž také radarové systémy.
V roce 1994 vykonal P-4 řadu předváděcích nakládání na mnoha základnách USAF, US Marines a US Army, aby se jejich osádky seznámily s novým typem letounu. Dne 28. července 1993 uskutečnil první let osmý C-17A - první stroj třetí série a zároveň druhý určený pro operační jednotku, konkrétně 17. letku 437. křídla se sídlem v Jižní Karolíně. Té byl předán v srpnu. Dne 1. února 1994 poprvé vzlétl desátý sériový stroj P-10 a o týden později byl předán na základnu Charleston. Tím skončila dodávka třetí série. Následně převzala Globemaster III také jednotka 62. dopravního křídla v McChord a 315. dopravního křídla (Asociate Reserve).
V roce 2001 zahájily provoz čtyři pronajaté C-17A u 99. perutě RAF.
Americké letectvo poslední letoun C-17 Globemaster III převzalo roku 2013. Výroba typu byla ukončena roku 2015.[3]
Úvahy o obnovení výroby
editovatV roce 2026 zůstávalo v provozu 222 letounů C-17 Globemaster III. Pro americké letectvo má typ zásadní význam, avšak řada krizí z posledních let si vynutila jejich intenzivní nasazení, vyvolávající otázky ohledně proveditelnosti plánu na jejich udržení v provozu do roku 2075. Spojené státy americké přitom výrobu strategických transportních letounů ukončily a vyráběn byl pouze taktický typ C-130J Super Hercules. Proto Kongres Spojených států amerických nařídil americkému letectvu, aby připravilo oficiální zprávu o proveditelnosti pořízení nových letounů Globemaster III. Na možnosti obnovení výroby se nezávisle dotazovaly a další provozovatelé letounu.[3][6]
Uživatelé
editovat
- Royal Australian Air Force – 8 letounů[6]
- Indické letectvo – Roku 2011 Indie objednala 10 letounů C-17 s opcí na dalších šest. Roku 2018 byl objednán poslední jedenáctý letoun. Poslední byl dodán roku 2019.[7] Celkem tedy 11 letounů.[6]
- Royal Canadian Air Force – 5 letounů[6]
- Katarské letectvo – 8 letounů[6]
- Kuvajtské letectvo – 2 letouny[6]
- Strategic Airlift Capability (SAC) – Sdílené provozování 3 letounů C-17 konsorciem 12 zemí (Bulharsko, Estonsko, Litva, Maďarsko, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Rumunsko, Slovinsko, USA, Finsko a Švédsko). Letouny operují z maďarské základny Pápa.[8]
- Letectvo Spojených arabských emirátů – 8 letounů[6]
- Letectvo Spojených států amerických – 223 letounů (k červnu 2026 bylo v provozu stále 222 letounů)[6]
- Royal Air Force – 8 letounů[9][6]
Specifikace
editovat
Technické údaje
editovat- Posádka: 2 piloti, 1 operátor nákladu[10]
- Kapacita:
- 102 vojáků nebo
- 36 nosítek a 54 zraněných
- Užitečné zatížení: 144 vojáků nebo 102 výsadkářů, nebo 78 110 kg nákladu[11]
- Délka: 53,04 m[10]
- Rozpětí: 50,29 m[10]
- Výška: 16,79 m[10]
- Nosná plocha: 353,03 m²[12]
- Hmotnost (prázdný): 122 016 kg[10]
- Maximální vzletová hmotnost: 263 083 kg[10]
- Pohonná jednotka: 4× dvouproudový motor Pratt & Whitney F117-PW-100, každý o tahu 188,47 kN[10]
Výkony
editovatOdkazy
editovatReference
editovat- ↑ Norton 2001, s. 28.
- ↑ "Workers at Boeing Say Goodbye to C-17 with Last Major Join Thursday". Press-Telegram, 26 February 2015.
- 1 2 3 Boeing “Encouraged” By C-17 Production Restart Discussions [online]. The War Zone, 2026-06-11 [cit. 2026-06-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TREVITHICK, Joseph. C-17 and C-5 Cargo Planes Will Be Replaced With One Aircraft: USAF [online]. This Day in Aviation, rev. 2025-09-23 [cit. 2025-09-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GROHMANN, Jan. Američané mění největší armádní letadla: přichází éra stealth transportérů [online]. Armadninoviny.cz, rev. 2025-11-24 [cit. 2025-11-24]. Dostupné online.
- 1 2 3 4 5 6 7 8 9 In An Ironic Turn Of Events, White House Wants To Raid Navy E-2 Account To Pay For USAF E-7s. The War Zone [online]. 2026-06-25 [cit. 2026-06-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Boeing Delivers 11th and Final C-17 Globemaster III Strategic Airlifter to Indian Air Force [online]. Defpost.com, rev. 2019-08-27 [cit. 2019-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-05. (anglicky)
- ↑ The Strategic Airlift Capability (SAC)
- ↑ World Air Forces 2016 Flightglobal, part of Reed Business Information Ltd. Craig Hoyle, London. Data Compiled by Mark Kwiatkowski, Sandra Lewis-Rice, John Maloney & Marc-Antony Payne, Flightglobal Fleets Analyzer, London. Data analysis by Antoine Fafard, Flightglobal Insight, London.
- 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 DONALD, David. Kapesní encyklopedie Vojenská letadla. 1. vyd. Praha: Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-701-5. S. 241.
- ↑ GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 363.
- ↑ HAVELKA, Radek. Boeing C-17A Globemaster III [online]. Válka.cz [cit. 2017-11-30]. Dostupné online.
Literatura
editovat- NORTON, Bill, 2001. Boeing C-17A Globemaster III. North Branch, MN: Specialty Press. 104 s. (WarbirdTech Series; sv. 030). ISBN 1-58007-040-X. (anglicky)
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Boeing C-17 Globemaster III na Wikimedia Commons - Galerie Boeing C-17 Globemaster III na Wikimedia Commons
