Wikipedie

Anna Chromy

česká malířka a sochařka

Anna Chromy (18. července 1940 Český Krumlov[1] – 18. září 2021 Monako[2]) byla česká rodačka,[3][4][5] malířka a sochařka. Vyrůstala v Rakousku, později žila ve Francii a pracovala v Itálii.

Anna Chromy
Narození18. července 1940
Český Krumlov
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Úmrtí18. září 2021 (ve věku 81 let)
Monako
MonakoMonako Monako
Národnostčeská
Alma materNárodní vysoká škola krásných umění
Povolánísochařka
Významná dílaPlášť svědomí, Olympijský duch, Europa, Odyseus, Sisyfos
OvlivněnáSalvador Dalí, Surrealismus, Vídeňská škola fantastického realismu, William Turner
OceněníPremio Michelangelo
Webová stránkawww.annachromy.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Plášť svědomí u Stavovského divadla

Životopis

editovat

Anna Chromy se narodila v česko–německé rodině pivovarníka Karla Webera a jeho ženy Marie, rozené Chromy.[6] Na konci druhé světové války se Anna s rodinou přestěhovala do Rakouska a dětství prožila v Linci, Salcburku a ve Vídni. Studovala balet. V roce 1965 se provdala za Wolfganga Steina, jenž byl prezidentem firmy Telemundi, která se zabývala prodejem uměleckých předmětů.[7] Po přestěhování do Paříže začala studovat umění a při studiu na École nationale supérieure des beaux-arts ji zaujal surrealismus. V Paříži také potkala Salvadora Dalího, který se stal jejím vzorem a učitelem.[8][9] Jako umělecké jméno používala jméno své babičky. Od roku 1980 žila s manželem v Monte Carlu. Po vážné nehodě v roce 1992 se nemohla šest let věnovat malování, zaměřila se proto na tvorbu bronzových a mramorových plastik.[10]

Ateliér

editovat

Anna Chromy měla ateliér v toskánské Pietrasantě, kde se také nachází slévárna bronzu. Zde pracovala na sochách z mramoru v ateliéru Massima Galleniho v Pietrasantě. Tvořila také v Carraře ve Studiu Michelangela Franka Barattiniho.

Umění a dary

editovat

Nejznámějším dílem Anny Chromy je „Prázdný plášť“, známý jako „Plášť svědomí“, „Pieta“ či „Commendatore“, který se nachází na několika místech ve světě, např. v salcburské katedrále nebo v Národním archeologickém muzeu v Aténách. Jedna kopie stála i před Stavovským divadlem v Praze, město ji však v roce 2025 nechalo odstranit.[11]

V letech 2007 až 2010 zpracovala „Plášť svědomí“ jako více než čtyři metry vysoký monolit. Byl vytesán z jednoho kusu bílého mramoru o váze 200 tun (váha sochy po zpracování je 50 tun). Práce probíhala ve studiu Cave Michelangelo v Carraře.[12]

Mezi další významné plastiky patří „Olympijský duch“, který měl být umístěn před budovu nové knihovny v Šanghaji, a „Europa“, současná reinterpretace antické bohyně, která měla být umístěna před některou z evropských institucí.[13] V roce 2009 daroval monacký kníže Albert II. její dílo „Olivier d’Or“ nositeli Nobelovy ceny za mír Eliemu Wieselovi. Anna Chromy také v roce 2008 věnovala model „Pláště svědomí“ papeži Benediktu XVI., umístěn byl v bazilice Svatého Petra jako upomínka k založení Institutu svědomí.[14]

Anna Chromy hledala inspiraci zejména v operách, klasických tancích a antické mytologii. Její malby obsahují odkazy na díla vídeňské školy fantastického realismu a ostatních středoevropských umělců. Barvy, které často používala i na svých plastikách, mají jemný turnerovský podtón.

Ohlasy

editovat
„ Jste první žena, která maluje silou muže, vy vstoupíte do dějin malířství. “
— Salvador Dalí[15]

Obdržela Masarykovu cenu evropského smíření (2002), medaili Franze Kafky (2003) a Světovou cenu Salvádora Dalího (2003), kterou uděluje Alliance Salvadora Dalí International.[16][17] Roku 2008 za sochu „Plášť svědomí“ v Carraře dostala italskou cenu „Premio Michelangelo“ a zároveň se stala první ženou, která ocenění udělované od roku 1997 obdržela.[18][19] V roce 2012 byla při Letních olympijských hrách v Londýně autorčina socha „Olympic Spirit“ umístěna v olympijské vesnici, kde byli během her ubytováni sportovci. Sochu daroval lord Colin Moynihan, předseda Britské olympijské asociace, jako gesto uznání sportovcům soutěžícím na hrách. Další socha z olympijské kolekce, „Ulysses“, byla v roce 2011 umístěna v přístavu Monaka a socha „Sisyphus“ byla instalována na univerzitě v Pise. V červnu 2012, při umístění sochy „Olympic Spirit“ v Centrální akademii výtvarných umění v Pekingu, jmenoval ředitel akademie Wu Weishan Annu Chromy čestnou členkou této instituce (Fellow of National Sculpture Academy Beijing).[20]

V roce 2016 obdržela umělkyně z rukou Oldřicha Lomeckého cenu Prahy 1,[21] která je udělována za významná umělecká, vědecká a jiná díla mající vztah k městské části. Při veřejném hlasování v roce 2017 o oblíbenosti moderních soch v Praze se „Plášť svědomí“ umístil na prvním a „Čeští muzikanti“ na pátém místě z dvaceti zveřejněných plastik.[22]

Své sochy počínaje rokem 2002 věnovala i na různá místa v Praze („Plášť svědomí“ u Stavovského divadla, „Tančící fontána“ na Senovážném náměstí), přičemž umisťování některých soch provázely protesty některých umělců.[23][chybí lepší zdroj] Milan Knížák a Jiří Fajt kritizovali především uměleckou úroveň soch, Zdeněk Lukeš je označil za jedny z nejhorších soch v Praze.[24] Darované sochy neprocházely výběrovým řízením, darovanou sochu město obvykle přijalo a umístilo dle přání autorky.[23][25] Podle autora publikace o normalizačních plastikách „Vetřelci a volavky“ Pavla Karouse si tak autorka darováním soch zlepšovala své portfolio, neboť klasickou cestou výběrového řízení by své sochy ve veřejném prostoru umístit nemohla.[26] Pavel Karous současně autorku charakterizoval slovy „podprůměrná, ale produktivní autorka, která tvoří ve stylu pokleslého surrealismu“. V roce 2003 vedl Milan Knížák demonstraci namířenou proti jejím sochám.[24][27]

Výstavy

editovat

Obrazy

editovat

Veřejné sochy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Anna Chromy Biography [online]. Web Inclusion, 2010-09-09 [cit. 2008-07-12]. (Sculpture and Paintings). Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-13.
  2. ↑ Zemřela česká sochařka Anna Chromy. Její díla zdobí Prahu, učila se u Dalího. iDNES.cz [online]. 2021-09-19 [cit. 2021-09-19]. Dostupné online.
  3. ↑ Zemřela česká sochařka Anna Chromy. Její díla zdobí Prahu, učila se u Dalího. iDNES.cz [online]. MAFRA / ČTK, 2021-09-19 [cit. 2025-11-13]. Dostupné online.
  4. ↑ Zemřela sochařka Anna Chromy. České rodačce bylo 81 let. Deník.cz [online]. Deník / ČTK, 2021-09-19 [cit. 2025-11-13]. Dostupné online.
  5. ↑ V Monaku zemřela sochařka Anna Chromy, autorka „prázdného pláště“ u Stavovského divadla. ČT24 [online]. Česká televize / ČTK, 2021-09-19 [cit. 2025-11-13]. Dostupné online.
  6. ↑ Malířka a sochařka Anna Chromy, krumlovská rodačka, letos oslavila jubileum. Českokrumlovský deník [online]. 2020-10-22. Dostupné online.
  7. ↑ MAREŠ, Jan; KAREŠ, Ivo. Kohoutí kříž. www.kohoutikriz.org [online]. 2001-01-01 [cit. 2021-05-15]. Dostupné online.
  8. ↑ Malířka a sochařka Anna Chromy dostala Cenu Prahy 1. https://www.prazskypatriot.cz [online]. [cit. 2021-05-15]. Dostupné online.
  9. ↑ KOČNAR, Jan. Malířka a sochařka Anna Chromy, krumlovská rodačka, letos oslavila jubileum. Českokrumlovský deník. 2020-10-22. Dostupné online [cit. 2021-05-15].
  10. ↑ CÁPOVÁ, Michaela. Sochařka Chromy odhalila v Praze svou další sochu - Echo24.cz. echo24.cz [online]. 2017-04-29 [cit. 2021-05-15]. Dostupné online.
  11. ↑ MACHALICKÁ, Jana. Kýč u Stavovského divadla je konečně pryč. Zbývá ještě uklidit ty ostatní | Názory. Lidovky.cz [online]. 2025-11-20 [cit. 2025-11-20]. Dostupné online.
  12. ↑ Anna Chromy/The Cloak (The making the Cloak, video) [online]. Anna Chromy. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-04.
  13. ↑ Anna Chromy Public Sculptures [online]. Web Inclusion, 2010-09-09 [cit. 2010-09-09]. (Sculpture Gallery). Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-17.
  14. ↑ Anna Chromy Achievements and Awards [online]. Web Inclusion, 2010-09-09 [cit. 2010-09-09]. (Sculpture Gallery). Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-07.
  15. ↑ Malířka a sochařka Anna Chromy, krumlovská rodačka, letos oslavila jubileum. Deník [online]. [cit. 2020-10-22]. Dostupné online.
  16. ↑ CHROMY, Anna (1940–2021) – Kohoutí kříž [online]. Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích, 2001-2025 [cit. 2025-11-13]. Dostupné online.
  17. ↑ Anna Chromy – Biografie [online]. Artnet Germany [cit. 2025-11-13]. Dostupné online. (německy)
  18. ↑ Premio Michelangelo (oficiální web) [online]. [cit. 2011-02-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
  19. ↑ red. Umělkyně Anna Chromý vytvořila pro Prahu další sochu, Franz Schubert stojí v areálu HAMU. Pražský patriot [online]. Borgis a.s., 2017-05-01 [cit. 2025-11-13]. Dostupné online.
  20. ↑ CATALOGHE BEIJING [online]. Valerie Penven Art, 2017-01 [cit. 2025-11-13]. Dostupné online. (anglicky)
  21. ↑ Anna Chromy obdržela Cenu Prahy 1. Praha TV [online]. [cit. 2016-10-21]. Dostupné online.
  22. ↑ Které moderní sochy a plastiky v Praze se vám líbí? – Praha. iDNES.cz [online]. [cit. 2021-09-19]. Dostupné online.
  23. 1 2 Kýčovité sochy Anny Chromy zaplavují Prahu, v areálu AMU je ale nechtějí [online]. Forum24, 2017-05-08 [cit. 2017-08-21]. Dostupné online.
  24. 1 2 Je to kýč! Lidé z AMU nechtějí ve škole sochu Anny Chromy [online]. Týden, 2017-05-05 [cit. 2017-08-21]. Dostupné online.
  25. ↑ MACHALICKÁ, Jana. Kýč u Stavovského divadla je konečně pryč. Zbývá ještě uklidit ty ostatní | Názory. Lidovky.cz [online]. 2025-11-20 [cit. 2025-11-20]. Dostupné online.
  26. ↑ Predátoři a plameňáci: Šmíra na umělecké škole. V HAMU si nainstalovali Annu Chromy [online]. Radio Wave, 2017-05-15 [cit. 2017-08-21]. Dostupné online.
  27. ↑ Protestující symbolicky rozbíjeli pražské sochy [online]. Novinky, 2003-02-18 [cit. 2017-08-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-21.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Anna_Chromy&oldid=25412845“