Angmar

Angmar byla země a říše ve fiktivním světě Středozemi J. R. R. Tolkiena. Jméno Angmar je sindarské a znamená Železný domov. Angmar založili v Prvním věku Východňané, kteří cestovali do Beleriandu na svazích pohoří Angmar ve věčně zamrzlém kraji Forodwaith na severu Středozemě, ve Třetím věku v roce 1300 se ale této země zmocnil Černokněžný král a přetvořil ji na svoji černokněžnou říši. Hlavním městem byla pevnost Carn Dûm.

Země Angmaru Království Angmar Černokněžná říše Angmaru Land of Angmar Kingdom of Angmar Witch-realm of Angmar ↓ 1300 T. v.–1975/3021 T. v. ↓ Vlajka Znak
Geografie Angmar v roce 1300 Třetího věku
Hlavní město	Carn Dûm
Obyvatelstvo
Počet obyvatel	až 1 milion
Národnostní složení	Angmarani, Středolidé, Černí Númenorejci z Carn Dûmu, Temní Dúnadani, skřeti z Mlžných hor, Gundabadu, angmarští skřeti, divocí lidé v Rhudauru, zlobři žijící zejména v Ettenmoors, Černí Númenorejci (žoldnéři), Východňané, Forodrimové
Jazyky	Černá řeč, západština (Westron)
Náboženství	melkorismus
Státní útvar
Státní zřízení	diktatura Černokněžného krále
Mateřská země	region Eriador
Vznik	100 D. v. – vznik země Angmar, 1300 T. v. – založení černokněžné říše Angmaru
Zánik	1975 T. v. – bitva u Fornostu, rozprášení vojsk Angmaru posilami z Lindonu a Gondoru, zánik černokněžné říše
Státní útvary a území
Předcházející Rhudaur Cardolan Arthedain Númenor Věrní Númenorejci Forodwaith Následující Temní Dúnadani Černí Númenorejci Věrní Númenorejci Forodwaith

Historie

První věk

Historie Angmaru v Prvním věku je neznámá. Ví se jedině, že území Angmaru bylo osídleno potomky Východňanů, kteří přišli do Beleriandu během Prvního věku.

Druhý věk

Roku 100 D. v. již existovala země Angmar, která existovala v míru mezi ostatními národy Eriadoru a nezasahovala do žádných válek Druhého věku, a také byla ušetřena hrůz Války elfů se Sauronem a Války Posledního spojenectví, které zdecimovaly Eriador během Druhého věku. V Angmaru také pravděpodobně vznikla kolonie Númenoru, protože v regionu se před pádem Númenoru usídlilo mnoho Dúnadanů a númenorské lodě proplouvali také podél pobřeží Forodwaithu během númenorských expedicí na východ.

Třetí věk

Carn Dûm a Černokněžný král Angmaru dle Matěje Čadila

Roku 1300 T. v. se Pán nazgûlů vydal na sever a prohlásil se králem Angmaru, který přetvořil na svou černokněžnou říši. Rekrutoval Angmarany do svých vojsk a zval také Temné Dúnadany a Černé Númenorejce pro své ambiciózní plány. Hojně také využíval temnou magii k vytváření zbraní a tvorů, kteří by bojovali po jeho boku, a tak získal přezdívku „Černokněžný král“. Lidé si uvědomovali rostoucí vliv zla v horách Angmaru, ale nezasáhli, protože žádné útoky na Arnor nepřicházely. Černokněžná říše poklidně budovala svou moc, až do času nástupu Argeleba I., syn Malvegila, na arthedainský trůn. Nový král Arthedainu si jako dědic z poslední Isildurovy vládnoucí linie nárokoval kontrolu nad územím celého bývalého Arnoru. Cardolan uznal jeho nároky a podřídil se moci Arthedainu, ale Rhudaur vzdoroval. Od počátku své existence byl Rhudaur jako nezávislé království nepřátelský vůči dvěma dalším nástupnickým státům. Byl to nehostinný kraj, nejméně rozvinutý z dúnadanských království, který nebyl nikdy kolonizován Númenorem. Království se dostalo do sporu s Cardolanem o území kolem Velké východní cesty a o věž Amon Sûl s Arthedainem, o Palantír který se nacházel ve věži.

Angmarské války

Související informace naleznete také v článku Angmarská válka.

Roku 1300 začal Angmar mobilizovat své síly a podnikat první útoky proti královstvím Arnoru. Roku 1349 se v Rhudauru zmocnil vlády pán divokých lidí a tajně se spojil s Angmarem. Po uchvácení moci se Rhudaur stal vazalem Angmaru a poslední Dúnadani byli vyhnáni. V roce 1356 Rhudaur a Angmar zaútočili na Větrov a Argeleb byl zabit. Mnoho arthedainských Dúnadanů bylo ve válce zabito, včetně krále Argeleba I., nicméně s pomocí Cardolanu si Arthedain udržel silnou obrannou linii na úpatí Amon Sûlu (Větrova). Během této doby se síly Angmaru pustily do druhého obléhání Roklinky.

V roce 1409 Angmar anektoval Rhudaur a zotročil přeživší populaci divokých lidí Rhudauru. Angmar pracoval s temnou magií a stavěla temné hrady v kopcích. Následně angmarská vojska obešla obranné linie Arnoru skrze Eregion a vpadl do Cardolanu, čímž toto malé království Dúnadanů značně oslabil. Amon Sûl byl srovnán se zemí, byl zabit jeden z posledních princů Cardolanu (později pohřbený v Mohylových kopcích) a Dúnadani byli nuceni uprchnout na západ. Pomoc přišla od Elfů z Lindonu, Roklinky a Lothlorienu. Angmarské armády byly odraženy od Fornostu a musely se stáhnout zpět do Angmaru. Stín severu byl na nějakou dobu potlačen, ale Arthedain byl nyní jediným zbývajícím severním královstvím, uzavřeným v dlouhém boji s Angmarem, který trval přes pět set let. Během této doby se Angmar pokusil posílit svůj vliv v Šedých horách a zmocnil se severních údolí Anduiny.

Ve dnech vlády Argeleba II. poslal čarodějný král mnoho přízraků z Angmaru přes Rhudaur, aby obývali opuštěné mohyly Mohylových kopců. Po morové epidemii, která vpadla z východu v roce 1636, byly Mohylové kopce a střední Cardolan vylidněny, což umožnilo Černokněžnému králi poslat přízraky z Angmaru do Mohylových kopců.

Během 19. století Třetího věku Angmar prohrál válku s králem Aravalem z Arthedainu, který ho na chvíli zadržel. Nicméně angmarské útoky na Severní království pokračovaly během války Vozatajů a v roce 1974 Angmar shromáždil své síly a zahájil konečný útok na Arthedain. Následně dobyli jeho hlavní město Fornost, čímž ukončili poslední severní království Dúnadanů.

Porážka a zánik černokněžné říše v Třetím věku

O něco později princ Eärnur, dědic gondorského trůnu, dorazil na pomoc Arthedainu, ale přišel již příliš pozdě. Jeho armáda porazila angmarské síly v bitvě u Fornostu a Černokněžný král uprchl do Mordoru, čímž nechal svou Černokněžnou říši Angmaru padnout v roce 1975. Po těchto válkách zanikla černokněžná říše, přičemž Temní Dúnadani a Černí Númenorejci opustili Angmar. Angmarané se stáhli z Arnoru, Šedých hor a severní Anduiny zpět do Angmaru a hlavní město Carn Dûm bylo opuštěno. Země Angmaru se uzavřela do sebe.

Po zbytek Třetího věku Angmar neudržoval žádný kontakt se světem a postupně se vzpamatovával z nekonečných válek. Sauron se několikrát pokoušel obnovit černokněžnou říši, avšak bez úspěchu.

Čtvrtý věk

Ve Čtvrtém věku pozůstatky Sauronova temného vlivu z Angmaru zcela vymizely a země obnovila svou populaci. Je pravděpodobné, že se lidé Angmaru podrobili Obnovenému království a že uznali i vládu krále Elessara.

Odkazy

Související články

• Středozem
• Pán nazgûlů
• Eriador
• Arnor

Portály: Tolkien