Wikipedie

Addisonova choroba

nemoc nadledvin

Addisonova choroba neboli chronická primární nedostatečnost nadledvin je vzácné endokrinní onemocnění, které jako první popsal britský lékař Thomas Addison v roce 1855.[1][2] Jeho podstatou je selhání nadledvin v produkci hormonů kortizolu, a případně i aldosteronu. Rozlišujeme zde tzv. primární nedostatečnost nadledvin (chyba je v nadledvinách) a sekundární nedostatečnost nadledvin (chyba je v hypofýze, která řídí produkci hormonů v nadledvinách).

Addisonova choroba
Hyperpigmentace obličeje u ženy s Addisonovou chorobou
Hyperpigmentace obličeje u ženy s Addisonovou chorobou
Klinický obraz
Příčiny nebo
rizikové faktory		selhání nadledvin
Postižený systémendokrinní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příznaky se obvykle vyvíjejí pomalu a nenápadně a patří mezi ně bolesti břicha a gastrointestinální abnormality, slabost a úbytek na váze. Může také dojít k tmavnutí kůže v určitých oblastech. Za určitých okolností může vzniknout adrenální krize s nízkým krevním tlakem, zvracením, bolestmi v dolní části zad a ztrátou vědomí.[3] Mohou se také vyskytnout změny nálady. Rychlý nástup příznaků naznačuje akutní selhání nadledvin, což je urgentní klinická situace.[4] Adrenální krizi může vyvolat stres, například v důsledku úrazu, operace nebo infekce.[3]

Primární nedostatečnost nadledvin vzniká, když nadledviny neprodukují dostatečné množství steroidních hormonů kortizolu, připadně aldosteronu.[3] Jedná se o autoimunitní onemocnění, které postihuje některé geneticky predisponované osoby, u nichž se imunitní systém organismu začal zaměřovat na nadledviny. U mnoha dospělých pacientů není jasné, co vyvolalo vznik tohoto onemocnění, někdy následuje po tuberkulóze.[5] Příčiny mohou zahrnovat určité léky, sepse a krvácení do obou nadledvin. Addisonova choroba se obecně diagnostikuje pomocí krevních testů, testů moči a zobrazovacích metod.[3]

Léčba spočívá v nahrazení chybějících nebo nedostatečných hormonů. To zahrnuje užívání syntetických kortikosteroidů, jako je hydrokortizon nebo fludrokortizon.[3][6] Tyto léky se obvykle užívají perorálně.[3] Je nutná celoživotní, nepřetržitá substituční léčba steroidy, s pravidelným sledováním a monitorováním připadných zdravotních problémů.[7] U některých lidí může být užitečná také dieta s vysokým obsahem soli. Pokud se příznaky zhorší, doporučuje se injekce kortikosteroidu (pacienti musí mít dávku vždy u sebe). Často je také nutné podávat velké množství intravenózních tekutin s cukrem dextrózou.[3] Při vhodné léčbě je celkový výsledek obecně příznivý[8] a většina lidí je schopna vést relativně normální život. Bez léčby může adrenální krize vést až k úmrtí.[3]

Ve vyspělých zemích Addisonova choroba postihuje přibližně 9 až 14 lidí ze sta tisíc.[9] Nejčastěji se vyskytuje u žen středního věku.[3]

Historie

editovat

Addisonova choroba je pojmenována po britském lékaři Thomasovi Addisonovi, který jako první tento stav popsal v roce 1855.[10][11] Původně nemoc popsal jako „melasma suprarenale“, ale lékaři jí později dali jméno „Addisonova choroba“ na počest Addisonova objevu.[12] Přestože všech šest pacientů vyšetřených Addisonem v roce 1855 trpělo tuberkulózou nadledvin,[13] termín Addisonova choroba neimplikuje základní chorobný proces.

Nemoc byla zpočátku považována za formu anémie spojené s nadledvinami. Protože se v té době o nadledvinách (tehdy nazývaných supra-renální váčky) vědělo jen málo, Addisonova práce popisující tuto chorobu byla ojedinělým poznatkem. Postupně se funkce nadledvin stala lépe známou a Addisonova monografie se stala důležitým lékařským příspěvkem a klasickým příkladem pečlivého lékařského pozorování.[14] Hlavní příčinou Addisonovy choroby a akutního selhání nadledvin po celém světě bývala tuberkulóza. V rozvojových zemích zůstává i dnes hlavní příčinou nemoci.[15]

Epidemiologie

editovat

Četnost výskytu Addisonovy choroby v lidské populaci se někdy odhaduje na jeden případ ze 100 000.[16] Jiné zdroje uvádějí číslo blíže 40–144 případů na milion obyvatel (1/25 000–1/7 000).[17][18][19] Addisonova choroba může postihnout osoby jakéhokoli věku, pohlaví nebo etnického původu, ale obvykle se vyskytuje u dospělých ve věku mezi 30 a 50 lety.[19][20] Výzkum neprokázal žádné významné predispozice na základě etnického původu.[18] Přibližně 70 % diagnóz Addisonovy choroby je způsobeno autoimunitními reakcemi, které poškozují kůru nadledvin.[15]

Příznaky

editovat
Hyperpigmentace nohou pacientky s Addisonovou chorobou

Příznaky Addisonovy choroby se mohou vyvíjet po několik měsíců a připomínají jiné zdravotní potíže. Nejčastější příznaky jsou způsobeny nízkou hladinou hormonů, které za normálních okolností nadledviny produkují. Nízká hladina kortizolu v krvi může způsobit řadu příznaků, včetně únavy, malátnosti, bolesti svalů a kloubů, snížené chuti k jídlu, úbytku hmotnosti a zvýšené citlivosti na chlad.[21][22] Zvláště časté jsou gastrointestinální příznaky, jako je nevolnost, bolesti břicha a zvracení.[21] Nízká hladina aldosteronu může u postižených osob vyvolat chuť na slaná jídla a také způsobit nízký krevní tlak, který vede k závratím při vstávání.[23] U žen může nízká hladina dehydroepiandrosteronu (DHEA) vést k suché a svědivé kůži, ztrátě ochlupení v podpaží a v pubické oblasti a snížení sexuální touhy. Malé děti s Addisonovou chorobou mohou mít nedostatečný přírůstek hmotnosti a opakované infekce.[22] Nízká hladina kortizolu narušuje regulaci adrenokortikotropního hormonu (ACTH), jehož nadměrná produkce někdy vede ke ztmavnutí kůže a sliznic (hyperpigmentace), zejména v oblastech vystavených slunci nebo pravidelnému tření.[21] Hyperpigmentace ale postihuje i oblasti, které nejsou vystaveny slunci, kožní záhyby (např. na rukou), bradavky a vnitřní strana tváří (bukální sliznice), a ztmavnout mohou také staré jizvy.

Krevní testy u lidí s Addisonovou chorobou často odhalí nízkou hladinu sodíku v krvi. Mnozí mají také vysokou hladinu draslíku nebo vysokou hladinu hormonu stimulujícího štítnou žlázu (TSH).[21]

U většiny lidí s Addisonovou chorobou se rozvine autoimunitní onemocnění nebo jím již trpí. Často se jedná o autoimunitní onemocnění štítné žlázy (40 % lidí s Addisonovou chorobou), předčasné selhání vaječníků (až 16 % lidí s Addisonovou chorobou), diabetes 1. typu (11 %), perniciózní anémii (10 %), vitiligo (6 %) a celiakii (2 %).[22] Kombinace Addisonovy choroby s mukokutánní kandidózou, hypoparatyreózou nebo obojím se nazývá autoimunitní polyglandulární syndrom typu 1.[24] Přítomnost Addisonovy choroby spolu s autoimunitním onemocněním štítné žlázy, diabetem 1. typu nebo obojím se nazývá autoimunitní polyglandulární syndrom typu 2.[25]

Adrenální krize

editovat

Adrenální nebo Addisonská krize je soubor příznaků, které svědčí o závažné adrenální insuficienci (nedostatečnosti nadledvin). Může být výsledkem dříve nediagnostikované Addisonovy choroby, postižení nadledvin, které náhle ovlivňuje jejich funkci (např. krvácení do nadledvin), nebo přidruženého problému (např. infekce, trauma) u jedince, který Addisonovou chorobou trpí. Jedná se o lékařsky urgentní situaci, která může ohrozit život a vyžaduje okamžitou neodkladnou léčbu.[26]

Charakteristickými příznaky jsou:[27]

Příčiny

editovat

Příčiny adrenální insuficience lze rozdělit podle mechanismu, kterým je nedostatečná produkce kortizolu způsobena. Může dojít k poškození nebo destrukcí kůry nadledvin následkem různých onemocnění. Při dysgenezi nadledvin se žláza během vývoje nevytvořila správně, při poruše steroidogeneze je žláza vytvořena, ale biochemicky není schopna produkovat kortizol.[1] K nástupu onemocnění obvykle dochází, když je více než 90 % kůry obou nadledvin nefunkčních nebo zničených.

Destrukce nadledvin

editovat

Nejčastější příčinou Addisonovy choroby ve vyspělých zemích je autoimunitní zánět nadledvin, představuje 68 % až 94 % případů.[28][29] Autoimunitní destrukce kůry nadledvin je způsobena imunitní reakcí proti enzymu 21-hydroxyláze (poprvé popsána v roce 1992).[30] Může se jednat o izolovaný případ nebo o autoimunitní polyglandulární syndrom typu 1 nebo 2, při němž mohou být postiženy i jiné hormony produkující orgány, jako štítná žláza a slinivka břišní.[31]

K destrukci nadledvin dochází také v případě, že jsou nadledviny postiženy nádorovými metastázami, krvácením (např. u Waterhouse-Friderichsenova syndromu nebo antifosfolipidového syndromu), některými infekcemi (tuberkulóza, histoplazmóza, kokcidioidomykóza) nebo ukládáním abnormálních bílkovin při amyloidóze.[32]

Adrenální dysgeneze

editovat

Všechny příčiny v této kategorii jsou genetické a obecně velmi vzácné. Patří mezi ně mutace transkripčního faktoru SF1, vrozená adrenální hypoplazie způsobená mutacemi genu DAX-1 a mutace genu receptoru ACTH (nebo souvisejících genů, jako u syndromu Triple-A nebo Allgrove). Mutace DAX-1 se mohou u syndromu s deficitem glycerolkinázy seskupovat s dalšími symptomy, když je DAX-1 odstraněn společně s některými dalšími geny.[1]

Porucha steroidogeneze

editovat

Nadledvina potřebuje K tvorbě kortizolu cholesterol, který se biochemicky přeměňuje na steroidní hormony. Mezi poruchy dodávky cholesterolu patří Smith–Lemli–Opitzův syndrom a abetalipoproteinémie. Problémů v syntéze nejčastěji způsobuje vrozená adrenální hyperplazie (v různých formách: 21-hydroxyláza, 17α-hydroxyláza, 11β-hydroxyláza a 3β-hydroxysteroid dehydrogenáza), lipoidní kongenitální adrenální hyperplazie (CAH) v důsledku deficitu StAR a mutací mitochondriální DNA. Některé léky interferují s enzymy syntézy steroidů (např. ketokonazol), zatímco jiné urychlují normální odbourávání hormonů v játrech (např. rifampicin, fenytoin).[1]

Diagnóza

editovat

Obvyklé projevy

editovat

Rutinní laboratorní vyšetření mohou odhalit:[1]

  • nízkou hladinu cukru v krvi (u dětí bývá horší kvůli ztrátě glukogenních účinků glukokortikoidů)
  • nízkou hladinu sodíku v krvi kvůli ztrátě produkce hormonu aldosteronu, neschopnosti ledvin vylučovat volnou vodu při nedostatku kortizolu a také kvůli účinku hormonu uvolňujícího kortikotropin, který stimuluje sekreci ADH
  • vysokou hladinu draslíku v krvi kvůli ztrátě produkce hormonu aldosteronu
  • eozinofilii a lymfocytózu (zvýšený počet eozinofilů a lymfocytů)
  • metabolickou acidózu (zvýšená kyselost krve), je způsobena ztrátou hormonu aldosteronu, protože reabsorpce sodíku v distálním tubulu je spojena s vylučováním vodíkových iontů (H+), nedostatečná stimulace aldosteronem nebo jeho absence v distálním tubulu ledvin vede ke ztrátě sodíku močí a retenci H+ v séru

Vyšetření

editovat

Při podezření na Addisonovu chorobu je pro stanovení diagnózy nutné prokázat nízkou hladinu hormonů nadledvin i po odpovídající stimulaci (tzv. ACTH stimulační test nebo synacthenový test) syntetickým hormonem ACTH tetracosactidem. Provádějí se dva testy, krátký a dlouhý. Dexamethason nevykazuje křížovou reakci s testem a může být podáván souběžně během testování.[33][34] Pokud je krátký test abnormální, použije se dlouhý test k rozlišení mezi primární adrenální insuficiencí a sekundární adrenokortikální insuficiencí. Pokud Addisonova choroba vznikla na autoimunitním podkladě, je možné detekovat autoprotilátky.[35] K rozlišení mezi různými příčinami hypoadrenalismu mohou být provedeny další testy, včetně stanovení hladin reninu a adrenokortikotropního hormonu, jakož i lékařské zobrazovací metody – obvykle ve formě ultrazvuku, počítačové tomografie nebo magnetické rezonance břišní dutiny a hypofýzy.

Adrenoleukodystrofie a její mírnější forma, adrenomyeloneuropatie, způsobují adrenální insuficienci kombinovanou s neurologickými příznaky. Odhaduje se, že tyto nemoci jsou příčinou adrenální insuficience u přibližně 35 % diagnostikovaných mužů s idiopatickou Addisonovou chorobou a měly by být zohledněny v diferenciální diagnostice u všech mužů s adrenální insuficiencí. Diagnóza se stanoví pomocí krevního testu na detekci velmi dlouhých mastných kyselin.[36]

Léčba

editovat

Údržovací léčba

editovat

Léčba Addisonovy choroby spočívá v nahrazení chybějícího kortizolu, někdy ve formě tablet hydrokortizonu nebo tablet prednisonu v dávkovacím režimu, který napodobuje fyziologické koncentrace kortizolu. Alternativně lze pro stejný glukokortikoidní účinek jako hydrokortizon použít čtvrtinu prednizolonu. Léčba je obvykle celoživotní. Mnoho lidí navíc potřebuje fludrokortizon jako náhradu za chybějící aldosteron.[26]

Lidem s Addisonovou chorobou se často doporučuje, aby u sebe nosili informace (např. ve formě informační karty) pro personál záchranné služby.[37] Pro případ nouze se také doporučuje nosit s sebou jehlu, injekční stříkačku a injekční formu kortizolu. V období nemoci nebo při podstoupení chirurgického zákroku či zubního ošetření se doporučuje zvýšit dávku léků.[38] Okamžitá lékařská pomoc je nutná v případě závažných infekcí, zvracení nebo průjmu, protože tyto stavy mohou vyvolat Addisonskou krizi.[39]

Lidé s nízkou hladinou aldosteronu mohou také těžit z dietního režimu s vysokým obsahem sodíku. Pro osoby trpící Addisonovou chorobou může být také prospěšné zvýšit příjem vápníku a vitamínu D v potravě, protože vysoké dávky kortikosteroidů jsou spojeny s osteoporózou.[40]

Addisonská krize

editovat

Neléčena vede nemoc k Addisonské krizi a ke smrti. Léčba spočívá v doplňování chybějících hormonů, případně i NaCl a tekutin. Vedle správné léčby komplikujících infekcí (například tuberkulózy) by se terapie měla týkat následujících oblastí. Především musí probíhat léčení akutní nedostatečnosti funkce nadledvin. Terapie by měla být zahájena ihned po stanovení předběžné diagnózy selhání nadledvin. Pokud je pacient v akutní fázi onemocnění, měl by být test odpovědi na adrenokortikotropní hormon odložen na dobu, až akutní fáze odezní. Podává se 100 miligramů hydrokortizonu nitrožilně během 30 sekund ve formě esteru rozpustného ve vodě (obvykle sukcinát nebo fosfát), a pak se pokračuje infúzí 1 litru 5procentní glukózy v 0,9procentním roztoku chloridu sodného obsahujícího 100 miligramů esteru hydrokortizonu. Fyziologický roztok se podává, dokud se dehydratace (tj. odvodnění organismu) a hyponatrémie (tj. nízká hladina sodíku v krvi) neupraví. Léčba hydrokortizonem pokračuje bez přerušení až do celkové dávky více než 300 miligramů za 24 hodin. Při podávání vysokých dávek hydrokortizonu není třeba podávat mineralokortikoidy. Normalizaci tlaku a zlepšení celkového stavu lze očekávat během 1 hodiny i dříve po počáteční dávce hydrokortizonu.

Tato léčba obvykle přináší rychlé zlepšení. Pokud není k dispozici intravenózní přístup, lze použít intramuskulární injekci glukokortikoidů. Jakmile je pacient schopen polykat tekutiny a léky ústy, množství glukokortikoidů se snižuje, až se dosáhne udržovací dávky. V případě nedostatku aldosteronu zahrnuje udržovací léčba také perorální dávky fludrokortizon acetátu.[41]

Prognóza

editovat

Pokud se začne včas se substituční terapií (trvalou náhradou hormonů), jsou vyhlídky pacienta většinou velmi dobré. Léčený pacient by měl být schopen plnohodnotného života.[42] Osoby trpící touto chorobou si musí dávat pozor na příznaky Addisonské krize, k níž může dojít při zvýšené fyzické zátěži, jako je intenzivní cvičení nebo nemoc.[19]

Nedávné studie naznačují, že osoby s Addisonovou chorobou mohou mít zvýšené riziko osteoporotických zlomenin a vyšší míru pracovní neschopnosti, včetně invalidního důchodu.[43][44]

Známí nemocní

editovat

Pravděpodobně nejznámějším člověkem s Addisonovou chorobou byl americký prezident John F. Kennedy. Po celý život, i během svého prezidentství, trpěl komplikacemi nemoci, které se projevovaly únavou a hyperpigmentací obličeje.[45] Addisonovou chorobou trpěla také australská zpěvačka a herečka Helen Reddy, Alžběta od Nejsvětější Trojice a pravděpodobně i románová spisovatelka Jane Austen.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Addison's disease na anglické Wikipedii.

  1. 1 2 3 4 5 TEN, S.; NEW, M.; MACLAREN, N. Clinical review 130: Addison's disease 2001. The Journal of Clinical Endocrinology and Metabolism. 2001-07, roč. 86, čís. 7, s. 2909–2922. PMID: 11443143. Dostupné online [cit. 2025-12-27]. ISSN 0021-972X. doi:10.1210/jcem.86.7.7636. PMID 11443143.
  2. ↑ Adrenal Insufficiency and Addison's Disease. www.niddk.nih.gov [online]. [cit. 2025-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-13. (anglicky)
  3. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 Addison's Disease - Symptoms, Causes, Treatment | NORD [online]. [cit. 2025-12-27]. Dostupné online. (anglicky)
  4. ↑ Adrenal Insufficiency and Addison's Disease. www.niddk.nih.gov [online]. [cit. 2025-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-13. (anglicky)
  5. ↑ HELLESEN, A.; BRATLAND, E. The potential role for infections in the pathogenesis of autoimmune Addison's disease. Clinical and Experimental Immunology. 2019-01, roč. 195, čís. 1, s. 52–63. PMID: 30144040 PMCID: PMC6300649. Dostupné online [cit. 2025-12-27]. ISSN 1365-2249. doi:10.1111/cei.13207. PMID 30144040.
  6. ↑ NAPIER, Catherine; PEARCE, Simon H. S. Current and emerging therapies for Addison's disease. Current Opinion in Endocrinology, Diabetes, and Obesity. 2014-06, roč. 21, čís. 3, s. 147–153. PMID: 24755997. Dostupné online [cit. 2025-12-27]. ISSN 1752-2978. doi:10.1097/MED.0000000000000067. PMID 24755997.
  7. ↑ NAPIER, Catherine; PEARCE, Simon H. S. Autoimmune Addison's disease. Presse Medicale (Paris, France: 1983). 2012-12, roč. 41, čís. 12 P 2, s. e626–635. PMID: 23177474. Dostupné online [cit. 2025-12-27]. ISSN 2213-0276. doi:10.1016/j.lpm.2012.09.010. PMID 23177474.
  8. ↑ LONGMORE, J. M.; WILKINSON, Ian; RAJAGOPALAN, Supraj R. Mini Oxford handbook of clinical medicine. 6th ed. vyd. Oxford: Oxford University Press, 2006. 874 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-857071-4. S. 312.
  9. ↑ BRANDÃO NETO, Rodrigo Antonio; DE CARVALHO, Jozélio Freire. Diagnosis and classification of Addison's disease (autoimmune adrenalitis). Autoimmunity Reviews. 2014, roč. 13, čís. 4–5, s. 408–411. PMID: 24424183. Dostupné online [cit. 2025-12-27]. ISSN 1873-0183. doi:10.1016/j.autrev.2014.01.025. PMID 24424183.
  10. ↑ ADDISON, Thomas. ON DISEASE OF THE SUPRA-RENAL CAPSULES.. www.wehner.org [online]. [cit. 2025-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2005-04-14.
  11. ↑ BANCOS, Irina; HAHNER, Stefanie; TOMLINSON, Jeremy. Diagnosis and management of adrenal insufficiency. The Lancet. Diabetes & Endocrinology. 2015-03, roč. 3, čís. 3, s. 216–226. PMID: 25098712. Dostupné online [cit. 2025-12-27]. ISSN 2213-8595. doi:10.1016/S2213-8587(14)70142-1. PMID 25098712.
  12. ↑ Physician and Surgeon. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-07-01.
  13. ↑ PATNAIK, Mrinal M.; DESHPANDE, Alaka K. Diagnosis--Addison's disease secondary to tuberculosis of the adrenal glands. Clinical Medicine & Research. 2008-05, roč. 6, čís. 1, s. 29. PMID: 18591375 PMCID: PMC2442022. Dostupné online [cit. 2025-12-27]. ISSN 1554-6179. doi:10.3121/cmr.2007.754a. PMID 18591375.
  14. ↑ BISHOP, P. M. F. The history of the discovery of Addison's disease. Proceedings of the Royal Society of Medicine. 1950-01, roč. 43, čís. 1, s. 35–42. PMID: 15409948 PMCID: PMC2081266. Dostupné online [cit. 2025-12-27]. ISSN 0035-9157. doi:10.1177/003591575004300105. PMID 15409948.
  15. 1 2 Addison's Disease - NORD (National Organization for Rare Disorders). NORD (National Organization for Rare Disorders). Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-15. (anglicky)
  16. ↑ Addison Disease. www.medicinenet.com [online]. [cit. 2025-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-06-24.
  17. ↑ Adrenal Insufficiency and Addison's Disease. www.niddk.nih.gov [online]. [cit. 2025-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-13. (anglicky)
  18. 1 2 ODEKE, Sylvester. Addison Disease. www.emedicine.com [online]. [cit. 2025-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-07-07.
  19. 1 2 3 Addison's disease. nhs.uk [online]. [cit. 2025-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-02. (anglicky)
  20. ↑ Autoimmune diseases of the endocrine system. Příprava vydání Robert Volpé. Boca Raton: CRC Press, 1990. 364 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8493-6849-3. S. 299.
  21. 1 2 3 4 ØKSNES, Marianne; HUSEBYE, Eystein S. Approach to the Patient: Diagnosis of Primary Adrenal Insufficiency in Adults. The Journal of Clinical Endocrinology and Metabolism. 2023-12-21, roč. 109, čís. 1, s. 269–278. PMID: 37450570 PMCID: PMC10735307. Dostupné online [cit. 2025-12-27]. ISSN 1945-7197. doi:10.1210/clinem/dgad402. PMID 37450570.
  22. 1 2 3 HAHNER, Stefanie; ROSS, Richard J.; ARLT, Wiebke. Adrenal insufficiency. Nature Reviews. Disease Primers. 2021-03-11, roč. 7, čís. 1, s. 19. PMID: 33707469. Dostupné online [cit. 2025-12-27]. ISSN 2056-676X. doi:10.1038/s41572-021-00252-7. PMID 33707469.
  23. ↑ YOUNES, Nada; BOURDEAU, Isabelle; LACROIX, Andre. Latent Adrenal Insufficiency: From Concept to Diagnosis. Frontiers in Endocrinology. 2021, roč. 12, s. 720769. PMID: 34512551 PMCID: PMC8429826. Dostupné online [cit. 2025-12-27]. ISSN 1664-2392. doi:10.3389/fendo.2021.720769. PMID 34512551.
  24. ↑ Autoimmune polyglandular syndrome type 1 | Genetic and Rare Diseases Information Center (GARD) – an NCATS Program. rarediseases.info.nih.gov [online]. [cit. 2025-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-04-12. (anglicky)
  25. ↑ Autoimmune polyglandular syndrome type 2 | Genetic and Rare Diseases Information Center (GARD) – an NCATS Program. rarediseases.info.nih.gov [online]. [cit. 2025-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-04-13. (anglicky)
  26. 1 2 Adrenal Insufficiency and Addison’s Disease | Concise Medical Knowledge. Lecturio. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-31. (anglicky)
  27. ↑ Addison's disease. www.endocrine.niddk.nih.gov [online]. [cit. 2025-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-10-28.
  28. ↑ Wayback Machine. pure-oai.bham.ac.uk [online]. [cit. 2025-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-05-20.
  29. ↑ DINEEN, Rosemary; THOMPSON, Christopher J.; SHERLOCK, Mark. Adrenal crisis: prevention and management in adult patients. Therapeutic Advances in Endocrinology and Metabolism. 2019, roč. 10, s. 2042018819848218. PMID: 31223468 PMCID: PMC6566489. Dostupné online [cit. 2025-12-28]. ISSN 2042-0188. doi:10.1177/2042018819848218. PMID 31223468.
  30. ↑ WINQVIST, O.; KARLSSON, F. A.; KÄMPE, O. 21-Hydroxylase, a major autoantigen in idiopathic Addison's disease. Lancet (London, England). 1992-06-27, roč. 339, čís. 8809, s. 1559–1562. PMID: 1351548. Dostupné online [cit. 2025-12-28]. ISSN 0140-6736. doi:10.1016/0140-6736(92)91829-w. PMID 1351548.
  31. ↑ HUSEBYE, E. S.; PERHEENTUPA, J.; RAUTEMAA, R. Clinical manifestations and management of patients with autoimmune polyendocrine syndrome type I. Journal of Internal Medicine. 2009-05, roč. 265, čís. 5, s. 514–529. PMID: 19382991. Dostupné online [cit. 2025-12-28]. ISSN 1365-2796. doi:10.1111/j.1365-2796.2009.02090.x. PMID 19382991.
  32. ↑ KENNEDY, Dr. Medical Library and Physician's Directory, Health Information - Addison's Disease. www.medical-library.net [online]. [cit. 2025-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-04-12.
  33. ↑ DORIN, Richard I.; QUALLS, Clifford R.; CRAPO, Lawrence M. Diagnosis of adrenal insufficiency. Annals of Internal Medicine. 2003-08-05, roč. 139, čís. 3, s. 194–204. PMID: 12899587. Dostupné online [cit. 2025-12-28]. ISSN 1539-3704. doi:10.7326/0003-4819-139-3-200308050-00009. PMID 12899587.
  34. ↑ ACTH stimulation test: MedlinePlus Medical Encyclopedia. www.nlm.nih.gov [online]. [cit. 2025-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-07-05. (anglicky)
  35. ↑ Addisonova choroba: příznaky, léčba (hypokortikalismus). Vitalion.cz [online]. [cit. 2025-12-28]. Dostupné online.
  36. ↑ LAURETI, S.; CASUCCI, G.; SANTEUSANIO, F. X-linked adrenoleukodystrophy is a frequent cause of idiopathic Addison's disease in young adult male patients. The Journal of Clinical Endocrinology and Metabolism. 1996-02, roč. 81, čís. 2, s. 470–474. PMID: 8636252. Dostupné online [cit. 2025-12-28]. ISSN 0021-972X. doi:10.1210/jcem.81.2.8636252. PMID 8636252.
  37. ↑ QUINKLER, Marcus; DAHLQVIST, Per; HUSEBYE, Eystein S. A European Emergency Card for adrenal insufficiency can save lives. European Journal of Internal Medicine. 2015-01, roč. 26, čís. 1, s. 75–76. PMID: 25498511. Dostupné online [cit. 2025-12-28]. ISSN 1879-0828. doi:10.1016/j.ejim.2014.11.006. PMID 25498511.
  38. ↑ MICHELS, Aaron Michels|Nicole. Addison Disease: Early Detection and Treatment Principles - American Family Physician. www.aafp.org [online]. [cit. 2025-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-05. (anglicky)
  39. ↑ Addison's Disease - Addisonian Crisis. www.addisons.org.uk [online]. [cit. 2025-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04.
  40. ↑ Eating, Diet, and Nutrition for Adrenal Insufficiency & Addison's Disease | NIDDK. National Institute of Diabetes and Digestive and Kidney Diseases. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-09. (anglicky)
  41. ↑ Adrenal Insufficiency and Addison’s Disease. www.endocrine.niddk.nih.gov [online]. [cit. 2025-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-04-26.
  42. ↑ Addisonova choroba. Anamneza.cz [online]. Anamneza.cz, 12.3.2011 [cit. 19.11.2015]. Dostupné online.
  43. ↑ STERGIANOS, Stavros; SPELMAN, Tim; ERIKSSON, Daniel. Increased risk of osteoporotic fractures and osteoporosis in patients with Addison's disease in Sweden: A nationwide population-based cohort study. Journal of Internal Medicine. 2025-05, roč. 297, čís. 5, s. 518–531. PMID: 40190018 PMCID: PMC12033000. Dostupné online [cit. 2025-12-28]. ISSN 1365-2796. doi:10.1111/joim.20085. PMID 40190018.
  44. ↑ STERGIANOS, Stavros; EVERHOV, Åsa H; SÖDERLING, Jonas. Income and work loss in patients with Addison's disease: a nationwide population-based study. European Journal of Endocrinology. 2025-03-03, roč. 192, čís. 3, s. 170–179. Dostupné online [cit. 2025-12-28]. ISSN 0804-4643. doi:10.1093/ejendo/lvaf022. (anglicky)
  45. ↑ TAPPER, Jake; THOMPSON, Alexander. Original sin: President Biden's decline, its cover-up, and his disastrous choice to run again. New York: Penguin Press, 2025. 1 s. Dostupné online. ISBN 979-8-217-06067-2, ISBN 979-8-217-06068-9.

Externí odkazy

editovat
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Addisonova_choroba&oldid=26035752“