Wikipedie

1910–1919

desetiletí
1900–1909 1910 1911 1912 1913 1914 1915 1916 1917 1918 1919 1920–1929

Roky 1910–1919, souhrnně zvané 10. léta 20. století, přinesly několik zásadních politických změn. Odstoupil poslední čínský císař. Vypukla první světová válka a v jejím průběhu bolševici v Rusku uskutečnili Velkou říjnovou socialistickou revoluci. Na konci války se Německo stalo republikou, Rakousko-Uhersko se rozpadlo.

Události

editovat

Mexická revoluce byla ozbrojený a politický konflikt v Mexiku v letech 1910–1920, který zásadně proměnil státní uspořádání i společnost. Vypukla jako reakce na dlouholetou diktaturu Porfiria Díaze, charakterizovanou autoritářstvím a sociální nerovností. Revoluci zahájil Francisco Madero výzvou k povstání, po níž Díaz odstoupil, ale nestabilita pokračovala. Následné mocenské boje zahrnovaly vůdce jako Emiliano Zapata a Pancho Villa, kteří prosazovali agrární reformy a práva rolníků. Konflikt vedl k přijetí ústavy z roku 1917, jež zakotvila sociální práva, pozemkovou reformu a omezila vliv církve i zahraničního kapitálu.

Sinchajská revoluce. Revoluční události roku 1911 vedly k pádu poslední císařské dynastie Čching a ukončily více než dva tisíce let trvající císařský systém v Číně. Povstání, zahájené ve městě Wu-čchang, se rychle rozšířilo a vyústilo v abdikaci císaře Pchu I. Klíčovou roli sehrál Sunjatsen, jenž se stal prvním prozatímním prezidentem nově vzniklé Čínské republiky.

Potopení Titanicu. Zkáza britského zaoceánského parníku RMS Titanic nastala v noci z 14. na 15. dubna 1912 po srážce s ledovcem v severním Atlantiku během první plavby ze Southamptonu do New Yorku. Loď, považovaná za technicky bezpečnou, se potopila během několika hodin v důsledku rozsáhlého poškození trupu. Katastrofa si vyžádala přibližně 1500 obětí, přičemž nedostatek záchranných člunů a organizační selhání evakuace zvýšily její tragické následky. Událost vedla k zásadním změnám v mezinárodních bezpečnostních předpisech námořní dopravy, včetně zavedení nepřetržitého rádiového spojení a přísnějších pravidel pro vybavení lodí.

Balkánské války. Série dvou válek vedených v letech 1912–1913 na Balkánském poloostrově, v nichž nejprve aliance balkánských států (Srbsko, Bulharsko, Řecko a Černá Hora) bojovala proti Osmanské říši o její evropská území. První balkánská válka vedla k výraznému ústupu Osmanské říše z Balkánu a rozdělení většiny jejích zbývajících evropských držav mezi vítězné státy. Druhá balkánská válka vypukla krátce poté kvůli sporům o rozdělení dobytých území, kdy Bulharsko zaútočilo na své bývalé spojence a bylo následně poraženo Srbskem, Řeckem a Rumunskem. Konflikty zásadně změnily mocenské poměry v regionu, zvýšily napětí mezi evropskými velmocemi a přispěly k vytvoření podmínek vedoucích k vypuknutí první světové války.

Sarajevský atentát. 28. června 1914 byl v Sarajevu zavražděn rakousko-uherský následník trůnu František Ferdinand d’Este a jeho manželka Žofie. Atentát byl klíčovým bezprostředním podnětem k vypuknutí první světové války. Útok provedl Gavrilo Princip, člen nacionalistické organizace Mladá Bosna. Atentát vyvolal ostrou reakci Rakouska-Uherska vůči Srbsku, vedoucí k ultimátu a následnému vyhlášení války. Spuštěný řetězec aliančních závazků rychle přerostl v celoevropský konflikt, který zásadně proměnil politické uspořádání světa.

První světová válka. Globální konflikt probíhající v letech 1914–1918 mezi mocnostmi Dohody (zejména Spojeného království, Francie, Rusko, později USA) a Ústředními mocnostmi (Německo, Rakousko-Uhersko, Osmanská říše a Bulharsko). Bezprostředním podnětem byl atentát na arcivévodu Františka Ferdinanda d’Este. Válka se vyznačovala zákopovým bojem, nasazením nových technologií (kulomety, plyn, tanky) a masovými ztrátami. Boje probíhaly v Evropě i mimo ni. Konflikt vedl k rozpadu několika říší, zásadní změně mapy Evropy a k oslabení starých velmocí, čímž připravil půdu pro další konflikty 20. století.

Říjnová revoluce. Ozbrojené převzetí moci bolševiky v Rusku v listopadu 1917 (podle juliánského kalendáře v říjnu), které ukončilo vládu Prozatímní vlády vzniklé po únorové revoluci. Pod vedením Vladimira Iljiče Lenina a s klíčovou rolí Lva Davidoviče Trockého obsadili bolševici strategická místa v Petrohradu a svrhli dosavadní režim. Následně byla ustavena sovětská vláda, která zahájila radikální politické a sociální změny, včetně znárodnění průmyslu a kapitulace v první světové válce. Revoluce vedla k občanské válce a položila základy vzniku Sovětského svazu.

Vznik Československa. Vyhlášení samostatného státu Čechů a Slováků dne 28. října 1918 v Praze znamenalo konec více než třísetleté vlády Habsburků v českých zemích a zánik Rakouska-Uherska. Vznik republiky byl výsledkem domácího odboje i zahraniční diplomatické činnosti vedené Tomášem Garriguem Masarykem, Edvardem Benešem a Milanem Rastislavem Štefánikem. Nový stát byl koncipován jako demokratická republika s parlamentním systémem. Jeho vznik byl součástí širších poválečných změn ve střední Evropě, spojených s rozpadem mnohonárodnostních říší a formováním národních států.

Listopadová revoluce v Německu. Revoluční události v Německu na přelomu října a listopadu 1918, které vedly k pádu monarchie a konci císařství. Povstání začalo v v Kielu, kde se vzbouřili námořníci proti pokračování války. Nepokoje se rychle rozšířily do dalších měst a přerostly v masové demonstrace a vznik dělnických a vojenských rad. Císař Vilém II. abdikoval a uprchl do exilu. Dne 9. listopadu byla vyhlášena republika, čímž vznikla Výmarská republika.

Příměří z Compiègne a konec války. Dohoda o zastavení bojů podepsaná 11. listopadu 1918 ve vagónu u Compiègne ve Francii ukončila bojové operace první světové války na západní frontě. Příměří bylo uzavřeno mezi Německem a státy Dohody na základě vojenské porážky Ústředních mocností a vyčerpání jejich zdrojů. Podmínky zahrnovaly stažení německých vojsk z okupovaných území, odevzdání výzbroje a flotily a dočasnou demilitarizaci. Ukončení bojů otevřelo cestu k poválečným mírovým jednáním, která vedla k zásadní přeměně evropského politického uspořádání a rozpadu několika monarchií.

Španělská chřipka. Globální pandemie chřipky, která zasáhla svět v letech 1918–1919 a patří k nejničivějším zdravotním katastrofám moderních dějin. Původcem byl mimořádně virulentní kmen viru chřipka A H1N1, jenž se rychle šířil v podmínkách vyčerpané poválečné společnosti. Odhaduje se, že nakazil až třetinu světové populace a způsobil desítky milionů úmrtí, často i mezi mladými a jinak zdravými jedinci. Nedostatek účinné léčby a preventivních opatření přispěl k jeho devastujícím dopadům. Pandemie výrazně ovlivnila demografický vývoj i fungování ekonomik a zdravotnických systémů po celém světě.

Versailleská smlouva. Mírová smlouva podepsaná 28. června 1919 na zámku Versailles mezi vítěznými mocnostmi a Německem, která formálně ukončila první světovou válku. Dokument uložil Německu rozsáhlé reparace, územní ztráty a přísná vojenská omezení, včetně redukce armády. Součástí byla i klauzule o válečné vině, která přisuzovala Německu odpovědnost za konflikt. Smlouva zásadně přetvořila politickou mapu Evropy a stala se základem poválečného uspořádání. Tvrdé podmínky však vyvolaly v Německu silnou nespokojenost a přispěly k politické nestabilitě, jež později usnadnila nástup radikálních hnutí.

Věda a technika

editovat

V roce 1910 vyvinul německý chemik Paul Ehrlich lék salvarsan, který byl prvním účinným prostředkem proti syfilis. Tento lék znamenal zásadní průlom, protože do té doby byla léčba syfilis neúčinná a nebezpečná. Objev salvarsanu zahájil éru chemoterapie a ovlivnil vývoj dalších léků.

Rakouský inženýr Viktor Kaplan sestrojil v Brně vodní turbínu s nastavitelnými lopatkami. Tyto lopatky umožňovaly upravovat úhel podle průtoku vody, což zvyšovalo účinnost turbíny. Kaplanova turbína se díky tomu rozšířila do vodních elektráren po celém světě.

V roce 1911 objevil nizozemský fyzik Heike Kamerlingh Onnes supravodivost, když zjistil, že rtuť ochlazená na teplotu kolem 4,2 K ztrácí veškerý elektrický odpor. Tento jev, kdy některé materiály vedou elektrický proud bez ztrát při velmi nízkých teplotách, nazval supravodivostí.

Německý fyzik Albert Einstein formuloval v roce 1915 obecnou teorii relativity, která zásadně změnila teoretickou fyziku. Tato teorie nahradila Newtonovo pojetí gravitace tím, že ji vysvětlila jako zakřivení časoprostoru.

Český orientalista Bedřich Hrozný v roce 1915 rozluštil jazyk starověkých Chetitů psaný klínovým písmem. Prokázal, že chetitština patří mezi indoevropské jazyky. Jeho objev umožnil číst tisíce let staré texty a zásadně rozšířil poznání o dějinách a kultuře Chetitů.

Hlavy států a političtí lídři

editovat

Narození a úmrtí

editovat

Během tohoto desetiletí se narodili politici John Fitzgerald Kennedy, Ronald Reagan, Nicolae Ceaușescu, Richard Nixon, Nelson Mandela, Eva Perónová, Kim Ir-sen, Augusto Pinochet, Otto von Habsburg, Gerald Ford, Muhammad Rezá Pahlaví, Erich Honecker, Gustáv Husák, spisovatelé Alexandr Solženicyn, Albert Camus, Bohumil Hrabal, František Hrubín, Jiří Orten, Jan Drda, Zdeněk Jirotka a Josef Kainar, herci Lída Baarová, Adina Mandlová, Jiřina Štěpničková, Nataša Gollová, Miroslav Horníček, Rudolf Deyl mladší, Radovan Lukavský, Hana Vítová, Josef Bek, Josef Hlinomaz, Ljuba Hermanová, Ota Sklenčka, Martin Růžek, Vlasta Fabianová, Zita Kabátová, Jiřina Steimarová, Věra Ferbasová, Raoul Schránil, Louis de Funès, Kirk Douglas, Jean Marais, Gregory Peck, umělci Édith Piaf, Frank Sinatra, Jiří Trnka, Otakar Vávra, Ota Ornest, Jiří Kolář a Karel Zeman i osobnosti Miroslav Zikmund, Meda Mládková, Jan Opletal, Otto Wichterle, Josef Bican, Matka Tereza a Alan Turing.

Zemřeli panovníci František Josef I., Eduard VII., František Ferdinand d’Este, Mikuláš II. Alexandrovič, císař Meidži, politici Milan Rastislav Štefánik a Theodore Roosevelt, spisovatelé Lev Nikolajevič Tolstoj, Mark Twain, Karel May, Jack London, Guillaume Apollinaire, Henryk Sienkiewicz, Jaroslav Vrchlický, Josef Václav Sládek, František Gellner, Jakub Arbes, Vilém Mrštík, umělci Gustav Klimt, Egon Schiele, Auguste Renoir, Edgar Degas, Auguste Rodin, Claude Debussy, Gustav Mahler, Mikoláš Aleš, Antonín Slavíček a Herbert Masaryk či další osobnosti jako Robert Koch a Florence Nightingalová.

Externí odkazy

editovat
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu 1910–1919 na Wikimedia Commons
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=1910–1919&oldid=25839666“